Dětská vražedkyně: Mary Bell

Ahoj! 
Vítám Tě u dalšího článku. Dnes se podíváme na případ jedné z nejznámějších dětských vražedkyň jménem Mary Bell, která chladnokrevně zabila dva malé chlapce. 

Mary Flora Bell se narodila 26. května 1957 v chudinské čtvrti Scotswood v Newcastle v Anglii, kde bylo násilí a kriminalita na denním pořádku. Otec dívky, Billy Bell, byl zločinec a skoro nebyl doma. Matka, Betty Bell, byla prostitutka a alkoholička. Často odjížděla za „prací“ do Glasgow a malá Mary proto zůstávala často doma. Byla také od devíti let (někde se uvádí od pěti let) sexuálně zneužívána od mužů, kterým ji její matka nabízela. Byla také velmi zanedbaná a jak otec, tak matka ji fyzicky týrali. 
Během své „práce“ prostitutky se Betty Bell vyžívala v hrátkách BDSM, které spojovaly násilí se sexem. Často byla klienty popisována jako domina. Mary byla tedy doma často svědkem těchto brutálních hrátek. 

Dívka byla velice krásná a v lidech často vzbuzovala soucit a důvěru. Ve škole oblíbená nebyla, protože byla vůči ostatním dětem agresivní, ničila jejich věci a stále lhala. Jediným světlem v jejím životě byla vzdálená rodina, která se o ni zajímala a snažila se na její výchově podílet. To dívka ovšem odmítala. Když jí například darovali oblečení, Mary jej roztrhala na kousky. Nikdy dospělým nedovolila, aby ji objali, nebo políbili. Příbuzní řekli, že dívka často naříkala ze spánku, několikrát za noc se budila a také se stalo, že se pomočila. 

Velmi fantazírovala a vyprávěla různé lživé historky například o tom, že její strýc má krásnou koňskou farmu a daroval jí černého hřebce. Mary měla kladný vztah k náboženství. Ráda si četla v bibli a říkala, že by chtěla odejít do kláštera. 

3. května 1968 si Mary hrála na střeše Davysova obchodu s třináctiletou retardovanou Normou a tříletým chlapcem. Ten ale údajnou náhodou ze střechy spadl. Naštěstí nezemřel, ale utrpěl vážná zranění. Brzy na to se na policii obrátili tři místní obyvatelé, kteří tvrdili, že Mary škrtila jejich malé děti. Policista k Bellovým šel, ale Mary pouze napomenul a dále se obvinění, které sousedé podali, neřešily. 

25. května roku 1968 ráno čtyřletý Martin Brown posnídal mléko a housku, oblékl se a šel si hrát ven. „Jdu ven, mami,“ byla jeho poslední slova, které jeho matka slyšela. 

Martin došel kolem třetí odpoledne domů a otec mu dal peníze, aby si šel něco koupit do místního Davysova obchodu. O půl hodiny později byl chlapec mrtvý. Jeho tělo našli v opuštěném domě ve stejné ulici, kde s rodiči a starší sestrou bydlel. Ležel na zádech v poloze Ježíše sundaného z kříže. Ruce i nohy měl natažené a v ústech měl zaschlou krev. Žádná jiná zranění neměl, ani stopy po západu. Pitva prokázala, že byl chlapec uškrcen. 

O devět týdnů později, 31. července, si tříletý Brian Howe hrál venku se svým psem Lassie. Když ale nepřišel domů na svačinu, jeho otec, se kterým žil, se o něj začal strachovat. Podle svědků byl naposledy viděn v blízkosti Davysova obchodu. Tělo ztraceného chlapce objevila policie po jedenácté hodině večer pohozeného venku a zakrytého trávou. Brian byl uškrcen a na břiše měl vyříznuto písmeno „M“ a na pravé ruce písmeno „N“. Genitálie batolete byly poraněny nůžkami, které ležely poblíž zohaveného těla.
Po podrobné pitvě došli vyšetřovatelé k závěru, že vrah neměl velkou fyzickou sílu, tudíž se domnívali, že to mohlo být i dítě. 

Inspektor James Dobs byl první, kdo vyslovil, že je podezřelou jedenáctiletá dívka ze stejné ulice, Mary Bell. „Všiml jsem si, jak stála před domem Howesových, když vynášeli rakev,“ řekl později Dobson. „Smála se a mnula si ruce radostí.“
Ještě ten samý den odpoledne policie zatkla Mary a její o dva roky starší, mentálně retardovanou kamarádku Normu. 

Když byla Mary zatčena, u výslechu začala vyprávět, že Martina Browna zabila Norma. Také řekla, že viděla Briana ležet na chodníku a vedle něj stál jejich osmiletá soused, který v rukou držel zlomené nůžky. A přesně to byl ten okamžik, který se Mary stal osudným. Chlapec, kterého Mary neprávem obvinila, byl v době vraždy s rodiči mimo domov. Po tomhle si byla policie zcela jistá, že je dívka do vraždy zapletena, protože o nalezených nůžkách v blízkosti těla nikdo jiný krom vyšetřovatelů nevěděl. 

Matka Martina Browna si následně vzpomněla, že den před pohřbem se u nich objevila Mary a zeptala se jí, zda se může podívat na tělo Martina, jak leží v rakvi. Matce to sice připadalo zvláštní, ale této návštěvě nepřikládala žádný význam. 

Když policisté vyslýchali mentálně retardovanou Normu, vylíčila, že když se procházela s Mary, potkaly malého Briana. Mary na něj okamžitě zaútočila a začala ho škrtit. Norma se velice vylekala a utekla. Když se po chvíli vrátila zpět na místo, viděla kamarádku, jak poškozovala tělo chlapečka břitvou a nůžkami. Norma poté policii zavedla na místo, kde pod kamenem našli ukrytou břitvu. 

Při dalším výslechu si Mary požádala o právníka. Dále se pokusila obvinit Normu a nejhorší věcí bylo to, že neprojevila sebemenší lítost. Soudní psychiatr provedl s Mary psychologický test a zjistil, že vykazuje známky psychopatie.

5. prosince 1968 se konal soudní proces. I přes to, že se Mary Bell k vraždám nepřiznala, byla shledána vinnou ze smrti dvou chlapců a byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody. Když se dozvěděla verdikt, velmi se rozplakala. Soudce Cusack ji popsal jako velmi nebezpečnou. Dokonce i její matka s babičkou plakaly. Později Mary uvedla, že zabíjela jen tak, pro zábavu.
Norma byla propuštěna, protože se neprokázalo, že by s vraždami měla něco společného.

Ve věku 23 let, byla v roce 1980 Mary propuštěna z vězení, kvůli probíhající amnestii. Změnila si jméno a odstěhovala se. Přesto ji ale novináři vypátrali v Cambrelow, kde žila se svou dcerou, kterou přivedla v roce 1984 na svět. Mary se pak opět přestěhovala a od té doby o ní nikdo nic neví.