The Silent Twins

 Ahoj! 
Vítám Tě u nového článku. Dnes se společně podíváme na záhadné chování June a Jennifer Gibbons, kterým se také říká The Silent Twins, neboli tichá dvojčata. Zaměříme se na jejich život a následně i na zvláštní okolnosti smrti jedné ze sester. 
Přeji Ti příjemnou zábavu. 

June a Jennifer se narodily 11. dubna 1963 karibským přistěhovalcům Glorii a Aubreyimu Gibbons. Na začátku 60. let se rodina přestěhovala z Barbadosu do Velké Británie. Gloria byla ženou v domácnosti a Aubrey pracoval jako technik pro Royal Air Force. Později byl Aubrey nasazen do Adenu v Jemenu, kde se také dvojčata ve vojenské nemocnici narodila. Dívky měly dva starší sourozence, Gretu a Davida. O čtyři roky později se narodila Rosie.

Jedinečnost sester se projevila opravdu brzy. Dalo by se říct, že byly velmi napřed před svými vrstevníky. Brzy začaly chodit a chvíli poté i mluvit. Problém byl ovšem v tom, že dívky mluvily velmi málo. Dle jejich rodičů řekly pouze tři až čtyři slova, a to jen sobě navzájem. Odmítaly komunikovat s kýmkoliv jiným. Rodičům se to samozřejmě nezdálo, ale přisuzovali to pouze k jejich plachosti. 

Když dívky nastoupily do školy, potýkaly se s nemilosrdnou šikanou. Hlavní důvod byl ten, že sestry byly jediné žákyně s tmavou pletí, a proto je ostatní děti týraly jak fyzicky, tak psychicky. Dívky ale ani ve škole nepromluvily. Učitelé rodičům sdělili, že se nemají bát, že je to určitě přejde. Stal se ale pravý opak. Dívky nejspíše pod nátlakem jiných dětí, se ještě více uzavřely do sebe, přestaly navazovat oční kontakt s okolními lidmi a všude byly stále spolu. Přestaly mluvit i s rodinou, a tak komunikovaly pouze spolu navzájem, ve svém pokoji. 

Později to zašlo tak daleko, že se sestry začaly chovat jako jedna osoba. Vzájemně napodobovaly své pohyby, když upadla jedna, upadla i druhá. Když jedna z nich otočila hlavu napravo, ta druhá udělala totéž. Chodily také velmi pomalu a na nic z jejich okolí nereagovaly. 
Jejich podivného chování si všiml lékař, který chodil do školy žáky očkovat, který obě dívky poslal na dětskou psychiatrii. Vystřídalo se u nich mnoho psychologů a psychiatrů, ale žádný si s nimi nevěděl rady. 
Poté se na dívky přijela podívat psycholožka a logopedička Ann Treharen, která je začala přezdívat The silent twins, neboli tichá dvojčata. Ani s ní sestry nechtěly komunikovat. Rozhodla se tedy o pokus malého experimentu. Než dívky přišly na předem domluvené sezení, Ann rozmístila po místnosti nahrávací zařízení. Poté na dívky mluvila a snažila se je přimět alespoň k nějaké komunikaci. Bezúspěšně. Proto vstala a opustila na nějakou dobu místnost. 

Ann podle záznamů zjistila, že dívky na sebe neustále mluvily jazykem, který připomínal velmi zrychlenou bahamskou kreolštinu. Díky tomuto byla schopna vyloučit fyzické i psychické příčiny jejich mlčení. Dle jejího názory, se dívky zkrátka rozhodly přestat komunikovat s vnějším světem.
Dále také zjistila, že mezi dvojčaty probíhá jakási „boj o moc“. Prý často cítila, že June, o deset minut starší dvojče, s ní chtěla komunikovat. Její sestra Jeniffer ji ale okamžitě zastavila očními signály, což chování June zcela ovlivnilo. Ann se k tomu následně vyjádřila takto: „Když jsem to viděla, napadlo mě, že June byla zcela posedlá její sestrou.“

Celý tým pedagogických psychologů a specialistů se snažili rozluštit, co se dívkám děje a proč se tak chovají. Proto Gloria a Aubery dostali radu, aby dívky od sebe oddělili a každou z nich poslali na jinou internátní školu. Chování dívek se ale ještě více zhoršilo. June mlčela, byla ztuhlá a hleděla pouze na jedno místo. Zašlo to tak daleko, že přestala přijímat potravu. Jennifer naopak začala být velmi agresivní ke svým spolužákům. Nedalo se proto dělat nic jiného než dát dvojčata zase k sobě. V té době jim bylo šestnáct let. 

Poté, co se dívky vrátily domů, fungovaly způsobem, jako před tím. Začaly si hrát s panenkami, do čehož zapojily i svou mladší sestru Rosie, která se tak stala prvním člověkem, se kterým dvojčata komunikovala.
V rozhovoru pro článek New Yorker v roce 2000 June uvedla: „Měly jsme rituál. Klekly jsme si k posteli a prosily Boha o odpuštění našich hříchů. Otevřely jsme Bibli a začaly jsme z ní číst a modlit se. Modlily jsme se k němu, aby nám nedovolil ubližovat naší rodině tím, že ji ignorujeme. Aby nám dal sílu mluvit s naší matkou a otcem. Nemohly jsme to ale udělat. Bylo to těžké, moc těžké.“

Později Gloria darovala svým dcerám zápisníky a díky tomu sestry objevily kouzlo psaní. Do zápisníků si zapisovaly své myšlenky a nápady. Později začaly psát i romány, nebo knihy s kriminálním podtextem, drogami a sexem. Své práce předkládaly mnoha známým nakladatelstvím, ale bez úspěchu. Až jednou jim méně známé nakladatelství publikovalo příběh The Pepsi - Cola Addict. Ale ani tato kniha jim slávu nepřinesla, což zapříčinilo velké zklamání dívek. 

Poté, co dovršily dospělosti, se rozhodly objevovat „svět“. V noci odcházely z domu a začaly ve velkém množství konzumovat alkohol a později i drogy. Potkaly se také se třemi americkými bratry. Jeden z nich se vyspal s Jennifer, zatímco to její sestra sledovala. Poté připravil o panenství i June. Chlapci se jim také posmívali a fyzicky je napadali. 

Postupem času začala mezi sestrami stoupat agrese. June do svého deníku zapsala, že v očích její sestry vidí vražedný záblesk. Dále psala: „Drahý Pane, bojím se jí. Není normální, nervově se zhroutila.“ Jennifer ve svém deníku uvedla: „Měla zemřít při narození (June). Kain zabil Ábela. Žádné dvojče by na to nemělo zapomenout.“

V listopadu roku 1981 byla dvojčata přichycena při žhářství a byla zatčena. Při podrobné prohlídce jejich pokoje vyšetřovatelé nalezli několik ukradených předmětů, a tak se obě dívky dostaly do zadržovací cely, ve které čekaly na svůj soud. Ani zde si ale sestry nepřestaly psát své myšlenky. June do svého deníku napsala: „Jedna z nás plánuje zabít tu druhou. Úder chladného večera, táhnoucí bezvládné tělo, tajný hrob... jsem jejím otrokem. Toto stvoření, které je se mnou v této cele, které je se mnou každou hodinu... Staly jsme se navzájem osudovými nepřáteli. Plánujeme, plánujeme a kdo vyhraje? Bez mého stínu by zemřela, nebo by získala nový život?“

June a Jennifer Gibbons byly v devatenácti letech odsouzené na dobu neurčitou do Broadmoor (nemocnice s maximální ostrahou pro psychicky narušené zločince). Lékaři dvojčata začali léčit vysokými antipsychotiky, což u Jennifer způsobilo tardivní dyskinezi (mimovolní pohybová porucha).  Přestože sestry byly všude spolu, postupně přiznaly, že se navzájem nenávidí. 

Téměř dvanáct let byly dívky v nemocnici a jejich jedinou spásou bylo psaní deníku. Celý pobyt v Broadmoor June shrnula následovně: „Byly jsme tam dvanáct let. Dvanáct let pekla jen kvůli tomu, že jsme nemluvily. Musely jsme velmi tvrdě pracovat, abychom se dostaly ven. Šly jsme za lékařem a řekly mu: Podívejte, chtěli jste, abychom mluvily, a my teď mluvíme. Lékař nám ale odpověděl, že se ven nedostaneme. Že tady budeme třicet let. A my opravdu ztratily naději. Napsala jsem dopis na ministerstvo, napsala jsem dopis královně a žádala ji, aby nás dostala ven. Ale byly jsme v pasti.“ 

Na začátku 80. let pracovala Marjorie Wallace jako investigativní novinářka v The Sunday Times v Londýně. Když se doslechla o velmi neobvyklých dvojčatech, které založily nejméně tři požáry a skončily v Broadmoor, rozhodla se navštívit jejich rodiče. Ti Marjorie pozvali dovnitř a dovolili jí nahlédnout do pokoje dívek. Rodina jí také dovolila, aby si pár zápisníků dvojčat odnesla. 

O něco později šla Marjorie navštívit i samotná dvojčata. K jejímu udivení s ní dívky začaly komunikovat. Chvíli to trvalo, ale postupem času se jí dívky otevřely a pustily ji do „jejich“ světa.

Marjorie později řekla: „Vždy jsem s nimi ráda trávila čas. Měly skvělý smysl pro humor. Často jsme spolu trávili čas s čajem a smíchem.“ 

Postupně ale začala odhalovat temnou stránku sester. Když si přečetla deníky June, zjistila, že je svou sestrou přímo posedlá, ale zároveň ji také označovala jako „temný stín“. Její sestra Jennifer ve svých denících June popisuje jako tvář bídy, podvodu a vraždy. 
Novinářka také odhalila, že přes jejich zdánlivě silné pouto a zjevnou oddanost, měly obě dívky z té druhé strach. Podle Marjorie se June své sestry velmi bála, což naznačovalo, že Jennifer byla ve dvojici ta dominantní. V podstatě uvedla to samé, co před lety psycholožka a logopedka Ann. Marjorie se zdálo, že s ní June chtěla mluvit, ale Jennifer jí to nechtěla dovolit. 

O deset let později lékaři z Broadmooru rozhodli, že se dívky převezou do Cawell Clinic ve Walesu. Pár dní před tím, než dívky odjely, je přišla Marjorie navštívit. V rozhovoru pro NPR uvedla: „S dívkami jsme začaly docela veselým rozhovorem. A pak najednou, uprostřed rozhovoru mi Jennifer řekla: Marjorie, Marjorie, budu muset zemřít. Trochu jsem se zasmála a následně jí odpověděla, aby nebyla hloupá, že je propouští z Breadmooru. Proč by měla chtít zemřít, vždyť není nemocná. A ona mi řekla, že se tak rozhodly. V tu chvíli jsem se velmi, opravdu velmi vyděsila, protože jsem na ní viděla, že to myslí vážně.“ 

Poté, co Marjorie od dívek odcházela, šla za jejich lékařem a pověděla mu vše, co jí Jennifer řekla. Lékař jí odpověděl, že se nemusí bát, že jsou dívky pod drobnohledem. 

To ráno, kdy dívky opustily Broadmoor, byly transportním vozem převáženy do Cawel Clinic. Během cesty Jennifer několikrát opakovala, že jí není dobře. Poté položila hlavu na rameno své sestry a řekla: „Konečně jsme venku.“ A upadla do bezvědomí. Pomoc jí byla poskytnuta až poté, co vůz dorazil do cíle. Ještě toho dne byla Jennifer prohlášena za mrtvou. 

Podle pitvy byla přícina její smrti akutní myokarditida (poškození srdečního svalu). V těle Jennifer nebyly nalezeny toxiny ani jiné podobné látky. Lékaři na klinice Cawell vyvodili, že léky, které byly dívkám dříve podávány, nedělaly dobře imunitnímu systému Jennifer. Také ale poznamenali, že stejné léky dostávala June a po příjezdu byl její zdravotní stav bezproblémový. Jistým způsobem tedy smrt Jennifer zůstává záhadou. 

Později, když se June sešla s Marjorie, řekla jí, že smrt Jennifer jí umožnila být poprvé na svobodě. Od té doby se June zapojila do společnosti. Mluvila s každým. Na otázku, proč ona a její sestra třicet let mlčely, odpověděla, že uzavřely dohodu. 

Jak Jennifer mohla vědět o blížícím se konci jejího života, je odborníkům stále nejasné.