Bloody Mary

 Ahoj, vítám vás u prvního článku v roce 2022. Doufám, že jste vykročili pravou nohou a než začneme s dnešním tématem, ráda bych vám popřála v novém roce mnoho úspěchů, zdraví a štěstí. Dnes se podíváme na Bloody Mary, neboli Krvavou Mary. Myslím, že každý z vás o této osobě (duchovi) už někdy slyšel. Na konci tohoto článku vás opět čekají zajímavé příběhy a zkušenosti těch, kteří se s Krvavou Mary potkali tváří v tvář. 

Někdo o Bloody Mary hovoří jako o přízraku, jiný o čarodějnici. Po celém světě existuje více než padesát různých verzí o tom, kdo to vůbec Krvavá Mary je a doposud se nezjistilo, jestli skutečně žila. Pojďme se proto podívat na jedny z nejznámějších verzí, aby si každý z nás mohl udělat obrázek o tom, kdo nebo co byla zač.

Jistě se všichni shodneme na tom, že známe legendu o tom, že pokud si člověk stoupne v temné místnosti před zrcadlo a třikrát po sobě vysloví její jméno, zjeví se mu. Ovšem to, co je už méně známé je to, že se vám nemusí zjevit pouze dospělá žena celá od krve. V zrcadle také můžete vidět malou holčičku... Dle legendy tato holčička Mary velmi zlobila své rodiče. Odmlouvala, neposlouchala a také prý šikanovala své vrstevníky. Zašlo to tak daleko, že toto krásné modrooké děvče začalo krást. Nikde jsem se nedočetla, co konkrétně ukradla, ale zaplatila za to vlastním životem. Matka dívky prosila ostatní o slitování. Nikdo jí ale neposlouchal, a proto se rozhodla obrátit se na místní ženu, která byla považována za čarodějnici. Ta bezradné a zdrcené matce dala prášek, který měl její dceru uchránit od plamenů. Jak se však ukázalo, tento prášek byl jen obyčejný popel. Matka pak v naprostém zoufalství a žalu skočila na hranici za svou dcerou. Duše Mary se pak usídlila ve starém zrcadle, doufajíc, že se jednoho dne opět se svou matkou shledá. 

Další verzí je, že by Krvavá Mary mohla být Marie I. Tudorovna, královna Anglie a Irska. Její krutost je dodnes známá, především tím, jakými způsoby se snažila prosadit reformu katolické církve. Všechny protestanty, kteří s touto reformou nesouhlasili nebo o ni nejevili zájem bez milosti upalovala na hranicích. Nezdráhala se je zabít i jinými odpornými způsoby. Údajně měla odsoudit za kacířství asi tři stovky lidí. 

Dále tu máme méně známou verzi. Podle ní v devatenáctém století žila v Americe žena, která se jmenovala Mary. Její manžel za občanské války narukoval do armády a dlouho se nevracel. V zemi vypukl kvůli suchu hladomor a Mary se i se svými dětmi zavřela v domě a nevycházela ven. Protože však neměla co dát dětem k jídlu, v zoufalství je všechny zabila. Není proto překvapující, že se ze svého činu zbláznila. Zohavila samu sebe a celá pokrytá krví chodila po městě. Od té doby jí začali lidé přezdívat Krvavá Mary. Shodou okolností se v této době vrátil z vojny její manžel. Svou manželku však nepoznal. Myslel si, že jde o nějakou tulačku a zlodějku, a proto ji zabil. Když nedlouho poté zjistil, o koho šlo, ukončil svůj život skokem ze skály. 

Nyní se pojďme podívat do historie, kdy byl rituál vyvolávání Bloody Mary velice oblíbený. Tento rituál byl určen dívkám, které čekaly na to, až najdou toho pravého muže, kterého si vezmou a stráví s ním zbytek života. Aby však věděly dopředu, jaký jejich muž bude, prováděly právě tento rituál. Šlo o to, že si v potemnělém domě vzaly do jedné ruky zrcadlo a do druhé svíčku, a kráčely pozpátku do schodů. Během toho sledovaly odraz v zrcadle. Tam se jim měl na moment zjevit obličej jejich budoucího manžela. Byla tu ale i možnost, že dívky v zrcadle neviděly svého nastávajícího, ale uviděly lebku. To mělo být znamení toho, že zemřou dříve, než budou mít možnost se vdát. 

A teď už malý návod k tomu, jak Bloody Mary vyvolat. Než se pustíte do čtení, tak bych vás chtěla důrazně varovat, že není radno si zahrávat s nadpřirozenými silami. Pokud se však rozhodnete tento rituál (hru) vyzkoušet, je to pouze na vlastní nebezpečí. 

1. Aby bylo vyvolání Krvavé Mary úspěšné, je potřeba být v temné místnosti s velkým zrcadlem. Nejlepší možností je tuto hru hrát v koupelně. 
2. Je dobré, aby v místnosti byl pouze jeden člověk. Tedy vy. 
3. Dále je potřeba zapálit svíčku a tu buď neustále držet v ruce, nebo ji položit na umyvadlo. 
4. Poté se musí zapnout voda, která vydává tichý šumivý zvuk. 
5. Pak je nutné se podívat přímo do zrcadla a třikrát nahlas a zřetelně říct celé její jméno. Tedy Bloody Mary. Teď už jen vyčkávat, jestli se objeví. 
6. Pokud se neobjevila, jsou dvě možnosti. Buď se třikrát otočit kolem své osy, opět se podívat do zrcadla a dále vyčkávat, nebo ukončit hru. 
7. Hra se ukončí tím, že se nejprve sfoukne hořící svíčka, pak zastaví tekoucí voda, a nakonec se opouští místnost. 

Teď se pojďme podívat na několik příběhů lidí, kterým se údajně povedlo Bloody Mary vyvolat. Těžko říct, kolik je z těchto výpovědí pravdivých, nicméně si myslím, že je to velmi zajímavé. 

1. VZALA SI JI BLOODY MARY 

Od toho dne uplynulo dlouhých dvanáct let. A šest let od doby, kdy jsem naposledy zůstal střízlivý déle než dva dny v kuse. Celou tu dobu jsem si nalhával, že to, co se tehdy stalo, nebylo skutečné. Ale dnes jsem viděl její rodiče. Velmi bych si přál, abych mohl říct, že démoni, duchové a nebe a peklo jsou jen vymyšlené báchorky vytvořené člověkem. Přál bych si, abych mohl říct, že neexistují žádné paranormální jevy a vše má vědecké vysvětlení. Pokusil jsem se jít za ní. Ale nebylo mi dovoleno zemřít. Teď, když se na vše podívám zpět, dává mi to smysl. Poprvé, když jsem se chtěl oběsit, přetrhlo se mi lano. Podruhé, když jsem se podřezal, nevykrvácel jsem, protože mě našel můj spolubydlící. Teď vím, že to tak má být. Tohle je můj očistec. Než se k ní připojím, v den jejích narozenin, chci se podělit o svůj příběh, který se toho dne odehrál. 

Když mi bylo dvanáct let, já a moje kamarádka Sofie jsme se neustále stýkali. Byli jsme sousedé a narodili jsme se pouhé dva dny po sobě. Protože byla o dva dny starší než já, vzala si roli mé starší sestry. Prožili jsme spolu v podstatě celé dětství. Byli jsme nerozluční, jak ve škole, tak i doma. Potom přišel den, kdy mi Sofie řekla, že se s rodiči stěhuje pryč. Byl jsem smutný, ale musel jsem se s tím smířit. Pamatuji si, že ona to nesla velmi špatně. Stěhovat se nechtěla. 

Poslední den školy, před letními prázdninami, mluvila o tom, že budeme hrát hru Bloody Mary. Já vůbec nevěděl, co to je, ale Sofie milovala hororové filmy. Přitáhla si mě blíž a zašeptala mi do ucha: ‚‚Až skončí prázdniny a přijdeš do školy, řekni každému, kdo se zeptá kde jsem: ‚‚Bloody Mary si ji vzala‘‘.‘‘ 

Souhlasil jsem. Myslel jsem si, že si dělá srandu. Zněla tak. Když jsem pak šel k ní domů, abychom se spolu naposledy poflakovali, většina věcí z jejího domu byla pryč. Její táta byl v práci a naše mámy spolu hovořily v obýváku. Sofie mi podala vytištěnou stránku, na níž byla pravidla hry Bloody Mary. Začal jsem číst: ,,Zhasněte všechna světla v koupelně. Zamkněte dveře. Zapalte jednu svíčku. Otočte se třikrát a pokaždé řekněte Bloody Mary.‘‘ A na konci stránky bylo velkými písmeny napsáno ‚‚Objeví se za vámi‘‘. 

Byl jsem opravdu vyděšený a myslím, že to i Sofie poznala. Začala se smát a řekla něco v tom smyslu, že je to jen jeden ze srandovních her, které spolu přátelé hrají. Kéž by to tak bylo...

Aby mi dokázala, že je hra smyšlená, zavedla mě do koupelny, zhasla světla a zapálila svíčku. Na její naléhání, abych zavřel oči, jsem tak udělal. Točil jsem se dokola a říkal ‚‚Bloody Mary‘‘.  Otevřel jsem oči v ten moment, když řekla: ‚‚Vidíš, není tam, přesně jak jsem říkala‘‘. 

Pak jsem se otočil potřetí. Čekal jsem snad celou věčnost, až ji uslyším říkal, že tam není, ať otevřu oči. Ale neudělala to. Chytla mě pevně za ruku a já cítil, jak se třese. Otevřel jsem oči a pohlédl před sebe, do zrcadla. V tu chvíli jsem ji uviděl. Čelo měla zakryté červeným závojem, oči zapadlé a podlité krví. Ústa široce otevřená, velké zuby a démonický úsměv. Najednou zašeptala: ‚‚Kdo mě volal?‘‘ 

Myslel jsem, že jsem si v tu chvíli nadělal do kalhot. Ten hlas byl hluboký, zlověstný a zlomyslný. Uvědomil jsem si, že za námi nestála jen v zrcadle, ale i ve skutečnosti. Viděl jsem, jak se nade mnou ta postava sklání a svými dlouhými hnijícími prsty ukazuje na mě a ptá se, jestli to byla ta dívka, kdo ji chtěl přivolat. Nikdy si neodpustím, co jsem potom udělal. Řekl jsem: ‚‚Byla to ona. Chtěla dokázat, že hra je falešná a zatáhla do toho i mě!‘‘

I když jsem si myslel, že úsměv té osoby nemůže být širší, zjistil jsem, že byl. Sofie se na mě podívala. V jejím pohledu jsem viděl strach a pocit zrady od nejlepšího přítele. Ve zlomku vteřiny postava přitlačila Sofii k zrcadlu, natáhla se do zrcadla a Sofii tam stáhla za sebou. Má nejlepší kamarádka byla pryč.

Křičel jsem tak moc, jak jen mi to mé hrdlo dovolilo. Do koupelny přiběhla moje mamka. Nedokázal jsem jí vysvětlit, co se stalo. Nemohl jsem se podívat do očí jejím rodičům. Stejně by to nepochopili. Po několika hodinách terapie a policejního vyšetřování se všichni shodli na tom, že byla Sofie unesena. 

Když jsem šel do školy po letních prázdninách, jediné, co jsem mohl odpovědět na dotaz svých spolužáků ohledně Sofie, bylo: ‚‚Bloody Mary ji vzala‘‘. 

2. VIDÍM JI VE SNECH 

Nikdy jsem to neměla zkoušet. Myslím, že jsem už zpočátku věděla, nebo aspoň tušila, že je to riskantní. Slyšela jsem o lidech, kteří tvrdili, že je opravdu možné něco vyvolat. Dokonce jsem slyšela o někom, kdo tvrdil, že ji viděl. Ale nějaká část ve mně tomu nevěřila. Myslím, že ta část mě nikdy ani nechtěla v něco takového věřit. Udělala jsem chybu. Někdo do mého života skutečně vstoupil a nechce odejít. Nedokážu to zastavit. 

Nedávno jsem se dostala na vysokou školu a v minulosti jsem byla vždy ta, která měla problém si najít kamarády. Když už jsem si je našla, tak mi to přátelství moc dlouho nevydrželo. Tak není divu, že jsem vysokou vnímala jako čerstvý začátek a chtěla jsem to změnit. A právě na vysoké jsem se seznámila s Monikou. Ani nevím, kdy jsme se vlastně spolu začaly bavit, ale prostě to nějak začalo. Měla oholenou hlavu a vůbec nebyla taková, jako ostatní lidé. Fascinovala mě a chtěla jsem ji poznat blíž. Nakonec jsem s ní trávila většinu svého volného času a postupně jsme se staly velmi dobrými kamarádkami. A pak se to stalo...

Před pár týdny jsme měli akci, na které se nás sešlo poměrně dost. Nebyli to ani moji kamarádi, ale všichni znali Moniku. Já jsem tam alkohol nepila, ale všichni ostatní ano. Večírek měl halloweenské téma a bavili jsme se o duchařských záležitostech. Vtipkovali jsme o duchách, řešili, jestli existují a sdíleli své zážitky. Vzpomínali jsme na duchařské hry, které jsme kdysi všichni hráli. A tehdy byla poprvé zmíněna Krvavá Mary. Nikdy jsem na ni ve skutečnosti nevěřila. Nejdříve jsme sdíleli svoje historky a pak někdo navrhl, že bychom to měli vyzkoušet. První jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Ale pak mi došlo, že to je možná moje příležitost, jak zazářit a zapadnout mezi tyhle lidi. Monika byla totiž fakt hustá. Ať se dělo, co se dělo, vždy byla úžasně klidná. Zkrátka jsem chtěla být jako ona. 

Když přišla řada na mě, ani jsem nebyla moc vyděšená. Přede mnou už to hráli jiní a nic zajímavého se nestalo. Ostatní se je snažili vyděsit tím, že zařvali ‚‚baf‘‘, vypínali a zapínali světlo, nebo jim bouchali na dveře. Ale nic skutečně paranormálního v tom nebylo.

Tak jsem si říkala, co by se mi mohlo stát. Šla jsem do koupelny a vyslovila třikrát její jméno, zatímco jsem zírala do zrcadla a čekala. Hleděla jsem do toho zrcadla tak intenzivně, že jsem vnímala jen sebe samu. Hleděla jsem do něj tak dlouho a koncentrovaně, že jsem sama sobě připadala strašidelná. Pak jsem odešla. Po mně šli hrát další lidé, ale ani jim se nic nestalo. Pak večírek skončila já šla domů spát. Tu noc jsem měla noční můry. Byla to jedna hororová scéna za druhou. Poslední noční můra té noci byla o tom, že jsem uviděla zrcadlo, které se roztříštilo. V tu chvíli jsem se prudce probudila. 

A od té doby věci, které vídám v zrcadlech, jsou nepředstavitelné. Nemůžu v klidu projít kolem žádného zrcadla, protože tam je ona. Dokonce i můj vlastní odraz se v zrcadle změnil. Nemůžu se ani v klidu osprchovat, protože ji vidím, jak na mě ze zrcadla zírá. Je to nesnesitelné. Pokaždé, když ji znova vidím, je pořád děsivější a děsivější. Moje normální sny se proměnily v noční můry, které přicházejí každou noc a ráno se probouzím s modřinami, které nevím, od čeho se vzaly. 

Myslela jsem si, že to nemůže být skutečné. Ale vím, že to, co vidím v zrcadle skutečné je. I když na mě nemluví a nikdy neřekne co ode mě vlastně chce, je u mě. Myslím si, že chce mě.

3. ZABILA HO BLOODY MARY? 

Na ten den jsem se velmi těšil. Měl jsem se po dlouhé době sejít se svými přáteli ze školy. S Rajeevem, Rakeshem, Anikesem a Bikramem. Právě Bikram pravuje ve společnosti Multi Million Company v USA, proto často nebývá doma. Když ale o prázdninách na pár dní přijel, pozval nás čtyři k němu domů na malou akci. K jeho domu jsme dorazili kolem deváté večer a všichni jsme byli moc rádi, že se po tak dlouhé době vidíme. Dali jsme si pár drinků a pak jsme začali vzpomínat na naše školní léta. Co jsme dělali a co vše jsme spolu prožili. Najednou se diskuze přehoupla na duchy a nadpřirozené hry. 

Pak nám Rakesh řekl o Bloody Mary: ‚‚Říká se, že v 60. letech 20. století žila krásná dívka jménem Mary Worthingtonová, která byla velmi ješitná. Milovala pohled na svůj odraz v zrcadle. Jednoho dne se stala účastníkem hrozné autonehody a kvůli zraněním, které měla, byla její tvář strašlivě znetvořená. Nikdo nevydržel se na ni dívat. Ani ona se na sebe nemohla dívat a jednou, když zahlédla svůj odraz v zrcadle, spáchala sebevraždu. Od té doby, když někdo v noci stojí před zrcadlem a třikrát řekne její jméno, vyvolá jejího ducha a dotyčný zemře bolestivou smrtí.‘‘ 

,,Můžete přestat mluvit o duchách? Nejsou skuteční,‘‘ řekl jsem. 

‚‚Proč, bojíš se?‘‘ Zeptal se Rajeev a začal se smát. 

‚‚Ne. Nebojím. Protože duchové nejsou skuteční,‘‘ odpověděl jsem. 

‚‚Tak proč to nejdeš zkusit? Běž vyvolat Bloody Mary,‘‘ řekl Rajeev. A já se postavil a zamířil do koupelny. Rakesh se mě pokusil zastavit, ale já byl pevně odhodlán k tomu, že Rajeevovi ukážu, že mám pravdu. Zamkl jsem se v koupelně, zhasl světlo a několikrát řekl ‚‚Bloody Mary‘‘. Udělal jsem to několikrát, ale nic se nestalo. Nakonec jsem vyšel ven a pyšně jsem jim řekl: ‚‚Vidíte? Nic se nestalo. Duchové nejsou skuteční!‘‘

Ostatní nic neřekli. Protože už bylo pozdě, rozhodl jsem se jet domů. Když jsem ráno vstal, uvědomil jsem si, že jsem nechal v Bikramově domě svůj telefon. Tak jsem posnídal a jel k němu domů. Když jsem tam došel, viděl jsem, že se před jeho domem shromáždil hlouček lidí. Prošel jsem kolem nich a se zvláštním pocitem jsem chtěl vstoupit do domu. Před hlavními dveřmi už stál Rajeev, Eakesh a Anikesh. Přispěchal jsem k nim a zeptal se jich, co se stalo. Všichni byli bílí jako stěna a ukázali na dveře od koupelny. V ten moment jsem uslyšel houkat policejní sirény. Opatrně jsem vkročil do domu a vešel do koupelny. To, co jsem tam viděl je něco, co dodnes nemohu vymazat z paměti. Leželo tam bezvládné tělo Bikrama. Pod jeho tělem byla obrovská kaluž krve, oči měl vydloublé z důlků a to zrcadlo, do kterého jsem večer před tím říkal její jméno, bylo rozbité. A co víc, byla na něm krev. 

Později jsme zjistili, že policie nenašla žádné důkazy a musela případ odložit. Ale neustále si kladu několik otázek... Co přesně se tu noc stalo? Vyvolal jsem Bloody Mary? Jsem zodpovědný za smrt svého kamaráda? Byla to opravdu Bloody Mary nebo si na Bikrama počíhal vrah? 

Tak jo, to bude pro dnešek všechno. Doufám, že se vám tento článek líbil a budu moc ráda, když mi v komentářích necháte váš názor na legendu o Bloody Mary, případně vaše zkušenosti ohledně jejího vyvolávání. 

Také budu ráda, když mi v komentářích napíšete, jaké články byste u mě na blogu rádi viděli.