Daniel LaPlante: Duch ve zdech

Ahoj, v dnešním případu se podíváme na chlapce jménem Daniel LaPlante. Všichni známe někoho, kdo odmítnutí nesnáší moc dobře. Mnoho lidí se v důsledku odmítnutí chová iracionálně. Toto chování se ale také může projevit jako obsedantní kontrola sociálních sítí, nechtěné telefonní hovory, posílání dárků a mnoho dalšího. Myslím, že po přečtení tohoto článku zjistíte, že je na světě jen málo lidí, kteří odmítnutí nesou tak moc špatně, jako Daniel LaPlante. 

Více informací na facebookové stránce Pod pokličkou tajemna, kterou najdete zde. 

Daniel LaPlante se narodil 16. května 1970 v Townsendu ve státě Massachusetts. O jeho dětství jsem moc informací nenalezla, tak se vám tu pokusím napsat aspoň něco málo, co jsem zjistila.

Během dospávání žil se svou matkou Elaine a nevlastním otcem Davidem Moorem. Také měl dva bratry, Stevena a Matthewa. Daniel měl velmi těžké dětství, které bylo doprovázeno fyzickým a psychickým týráním a následně i sexuálním zneužíváním ze strany nevlastního otce Davida. Také trpěl dyslexií, která tehdy ještě nebyla tolik rozšířená, a proto byl ve škole označován za hlupáka. Jeho společenský život byl na bodu mrazu. Ostatní děti ho považovaly za strašidelného a taky divného. Moc tomu nepřidal i ten fakt, že chodil do školy špinavý a zapáchal.

Přes veškeré problémy, které Daniel ve škole měl, ho poslali k psychiatrovi, který mu diagnostikoval ADHD. ADHD je porucha pozornosti s hyperaktivitou, kdy se jedná o neurovývojové onemocnění, které způsobuje obtíže se soustředěním, přizpůsobením aktivity a zvýšenou impulzivitou. Příznaky ADHD jsou například takové, že má dítě problém se soustředit, snadněji se vyruší, déle mu trvá, než se vrátí k činnosti a také to doprovází zapomětlivostí. Dítě nevydrží být v klidu, neustále pobíhá, poskakuje a také stále mluví nebo vydává nějaké zvuky. Také často skáče do řeči, vykřikuje či nevhodně přerušuje činnosti ostatních. Jedinci, kteří trpí ADHD mohou mít obtíže v kolektivu a také tato porucha přináší časté úrazy díky zvýšené hyperaktivitě. 

Ovšem psychiatr, místo toho, aby ho začal léčit, začal Daniela sexuálně zneužívat. Zneužívání trvalo déle než rok, a proto není pro nikoho překvapením, že Daniel ukončil sezení v ještě horším psychickém stavu, než když začal. 

Přibližně ve stejnou dobu se Daniel začal vloupat do náhodných domů v okolí. Jeho motivace však nebyla jen krádež cenností, ale především vzrušení a narůstající adrenalin z toho, že je v cizím domě, aniž by o něm majitelé věděli. Často se po domě schovával i když v něm byli majitelé a přesouval jak drobné věci, tak i nábytek. Tímto způsobem své oběti strašil. Těšilo ho, že lidi děsí. Bavilo ho sledovat, jak si někteří mysleli, že přichází o rozum. 

RODINA ANDREWSOVA, 1986 

Brian Andrews žil v nedalekém městě Pepperell se svými dvěma dcerami. Patnáctiletou Annie a osmiletou Jessicou. Procházeli si velmi těžkým obdobím, protože nedávno zemřela Brianova manželka a matka dívek na rakovinu. 

Brian, který se rázem ocitl jako vdovec a také jediný vydělávající rodič, musel začít více pracovat, aby svou rodinu uživil. Bohužel to znamenalo, že s dívkami netrávil tolik času, kolik by si přál. Nicméně dívky, i přes poměrně velký věkový rozdíl, si velmi rozuměly. A také smrt jejich matky je více sblížila. 

Po pár týdnech od smrti maminky dívek, chtěla Annie přijít na jiné myšlenky. Se svými kamarádkami často konverzovali o klucích a randění. Klasické rozhovory dospívajících dívek. Netrvalo dlouho a Annie volat chlapec, který se jí představil jako Danny. Řekl, že její telefonní číslo získal od jejich společného kamaráda. To však byla nejspíše lež. Spekuluje se spíš o tom, že se právě do domu Andrewsových Daniel vloupal a zjistil, asi podle fotografií, které se v domě nacházely, že tam žije právě Annie a stal se jí posedlý. 

Danny si s Annie telefonovali téměř každý den. Annie si s ním velmi ráda povídala, měli toho spoustu společného. Chlapec se jí navíc popsal jako blonďatý, atletický a také chytrý. Takže když ji Danny pozval na rande, nadšeně souhlasila. Domluvili se, že ji vyzvedne u ní doma a půjdou na místní jarmark. 

Když nastal den, kdy se měli poprvé vidět, Annie byla nervózní, ale velmi se těšila. Když zazvonil zvonek a ona šla otevřít, za dveřmi ji čekalo nemilé překvapení. Chlapec, který stál na prahu jejich dveří, nevypadal vůbec tak, jak se popisoval. Nebyl vysoký, ani atletický a ani vysoký. Měřil asi 155 centimetrů, měl mastné tmavé vlasy, srostlé obočí a pleť měl posetou pupínky. Tento chlapec se jí představil jako Danny.

Annie se snažila zakrýt zděšení a stále myslela na slušné vychování. Sice ji Danny ve všem lhal, ale říkala si, že když si tolik rozuměli přes telefon, třeba chvíle strávené s ním nebudou úplně špatné. Tak se tedy rozhodla na rande jít. Když procházeli kolem jarmarku, Annie povídala Dannymu o své rodině a také zmínila, že její maminka nedávno zemřela na rakovinu. V ten moment se Dannymu rozzářily oči a začal se dívky velmi vlezle vyptávat na okolnosti a podrobnosti ohledně smrti její matky. Byl tak moc vtíravý, že se Annie cítila velmi nepříjemně. Poté, co Annie s Dannym byla asi hodinu, řekla mu, že už musí domů. V jeho přítomnosti se necítila vůbec dobře. Otočila se tedy a beze slov odešla. Tím mu dala najevo, že už ho nechce vidět. 

O několik dní později, když byla Annie se svou sestrou Jessicou sama doma, začaly si povídat o své matce. Vyprávěly si příběhy, co s ní zažily a vzpomínaly na hezké časy, když byla jejich rodina ještě celá. A poté dostaly nápad uspořádat seanci. Ve skutečnosti nečekaly, že by se něco stalo, ale byly velmi zvědavé, a tak si řekly, že to vyzkouší. Šly doků do suterénu, zapálily svíčky, držely se za ruce a zpívaly si písničky. Nebraly to moc vážně, ale bylo to rozptýlení, které potřebovaly. Jenže chvíli poté se vrátil Brian z práce, tak to ukončily. Nechtěly totiž, aby Brian věděl, co se chystaly udělat. 

Když Annie a Jessica ležely toho večera ve svých postelích, slyšely rytmické klepání na stěny. Možná, že seance opravdu fungovala a vyvolaly ducha jejich matky... Obě dívky seděly spolu na posteli a poslouchaly ťukání. Jejich údiv a vzrušení však mělo krátkého trvání. Klepání neustávalo a přetrvávalo několik dní. Hlavně tedy tehdy, když byly dívky samy doma, nebo pozdě v noci, když Brian tvrdě spal. Klepání začalo být rušivé do té míry, že dívky nemohly spát. 

Netrvalo dlouho a předměty v domě začaly mizet a nábytek se sám od sebe přesouval. Jedna z dívek například položila jídlo na kuchyňskou linku a když po chvíli došla, jídlo bylo pryč. Obě dívky se poté svěřily svému otci a řekly mu, že si myslí, že je u nich v domě duch. Brian jim ale řekl, že je to nesmysl. Že jsou jen zarmouceny ztrátou matky a představují si nereálné. 

Jednoho večera byly dívky opět samy doma a klepání opět začalo. Ale tentokrát znělo, jako by zvuk přicházel zespod. Ze sklepa. Obě dívky se rozhodly, že to půjdou prozkoumat, i když se velmi bály. Když se vplížily do sklepa, uviděly na stěně napsaný vzkaz červenou barvou, která připomínala krev. Stálo tam: ‚‚Jsem ve tvém pokoji. Pojď a najdi mě.‘‘ 

Obě dívky vyděšeně vyběhly schody do přízemí a vyběhly z domu ven. Běžely k sousedům, který je u sebe nechal do doby, než se jejich otec vrátil z práce. Když Brian dojel domů a vyděšené dívky mu vyprávěly, co zažily, nevěděl, co si myslet. Šel se podívat dolů do sklepa a zjistil, že nápis, který byl na zdi, nebyl napsán krví, ale kečupem. Stále věřil tomu, že všechny ty podivné události, včetně toho nápisu, byly dílem Annie a Jessicy. Myslel si, že možná jen volají o pozornost, protože byl tak často pryč a téměř s nimi netrávil čas, aby všechny uživil. Byl přesvědčen, že jejich chování má za následek velký smutek a rozhodl se, že by měly dívky začít navštěvovat terapeuta. 

Od incidentu ve sklepě uplynuly asi dva týdny a klepání na stěny přestalo. Ovšem ne na dlouho. Když se opět ozvalo klepání, dívky byly samy doma. Zvuky tentokrát vycházely z ložnice. Annie vzala kuchyňský nůž a obě dívky se šly společně podívat, co se to děje. V pokoji Annie byl další vzkaz: ‚‚Jsem zpět. Najdi mě, jestli chceš.‘‘ Dívky začaly křičet jako o život, rychle seběhly schody a utíkaly rovnou k sousedovi, kterému popsaly, co se u nich v domě stalo. Ten jim poskytl telefon, aby zavolaly svému otci. 

Brian dojel domů co nejrychleji mohl, ale bylo na něm vidět, že z toho neměl radost. Byl naštvaný. I přes to, se šel do pokoje Annie podívat, aby nápis viděl na vlastní oči. A nejen to. Když se Brian otočil, objevil se druhý nápis, o kterém dívky nevěděly. Nejspíše se tam objevil až poté, co utekly z domu. Stálo tam: ‚‚Vezmi si mě!‘‘ 

Než stačil Brian jakkoliv zareagovat, koutkem oka uviděl, jak se kus od něj něco pohnulo. Otočil se a na chodbě uviděl malého, vychrtlého chlapce. Jeho tvář byla nalíčena líčidly, která patřila Brianově ženě, na hlavě měl nasazenou její blonďatou paruku, byl oblečen do jejích svatebních šatů a v ruce držel sekeru. 

Dočetla jsem se, že je ještě druhá možnost, jak tato událost probíhala. Chlapec údajně vyskočil ze skříně nalíčený, na sobě měl indiánské šaty a v ruce sekeru. V některých zdrojích se také udává, že Annie s Jessicou byly v domě s Brianem, když se to stalo a chlapec je pronásledoval, ale dívky se spolu s otcem dokázaly zabarikádovat v místnosti. Pak všichni tři utekli oknem a zavolali policii. Někde se také píše, že policii zavolal soused, takže těžko říct.

Jakmile policie dorazila, provedla důkladnou prohlídku domu Andrewsových. Za komodou v pokoji Annie byla nalezena malá dvířka. Když je otevřeli, objevili prolézací prostor. Jednalo se o jakési chodby, které vedly všemi zdmi v domě. Nejsem si přesně jistá, na jakém principu jsou postaveny americké domy, nicméně takto jsem to pochopila já. Uvnitř tohoto prostoru našli malého, tmavovlasého chlapce. Byl to ten, který napadl Briana. Byl to Daniel LaPlante, se kterým Annie šla na rande asi dva měsíce zpět. Zjistilo se, že zhruba právě od té doby, co ho Annie nechala venku a z ‘‘rande‘‘ odešla, pobýval v jejich domě. V prolézacím prostoru policie našla řadu věcí. Většinou to byly odpadky, spací pytel, pár plechovek od piva a obaly od jídla. Také zde byly nalezeny některé kusy oblečení, a to včetně těch, které zmizely z domu Andrewsových. Policie dále objevila v některých částech zdech kukátka, kterými Daniel špehoval všechny členy rodiny.

Daniel LaPlante byl odveden z domu Andrewsových a byl zatčen. V té době mu bylo pouhých šestnáct let, a tak byl umístěn do detenčního zařízení pro mladistvé, kde strávil deset měsíců. V říjnu roku 1987 byl Danielův případ předán ze soudu pro mladistvé k soudu pro dospělé. To, že byl obviněn jako dospělý pro něj znamenalo, že mohl složit kauci. S tou mu pomohla jeho matka a poté věznici pro mladistvé opustil.

Dle dostupných zdrojů byl Daniel obviněn ze čtyř případů únosu, čtyř případů ozbrojeného napadení v obydlí, vloupání a vniknutí do obydlí, krádeže za více než sto dolarů a ničení majetku. 11. prosince 1987 se měl dostavit k vrchnímu soudu v Middlesexu, ale to se nestalo. Daniel měl jiné plány. 

Jeho pobyt v detenčním zařízení ho bohužel nijak nenapravil. Snad i hůř... V listopadu se vloupal do domu svého souseda. Tentokrát si však nešel pouze hrát se svými obětmi tím, že je strašil, nebo jim přesouval nábytek. Tentokrát se zacílil na krádež. Konkrétně na krádež dvou zbraní. 

VRAŽDY GUSTAFSONOVY RODINY 

1. prosince 1987 v odpoledních hodinách, šel Daniel LaPlante půl míle ze svého domova do domu Gustafsonovy rodiny. 

V tomto domě žila třiatřicetiletá Priscilla, která byla těhotná, spolu se svým čtyřiatřicetiletým manželem Andrewem a jejich dvěma dětmi. Sedmiletou Abigail a pětiletým Williamem. 

Přátelé a známí se shodli na tom, že Priscilla byla velmi hodná, vlídná a starostlivá. Byla učitelka církevní mateřské školy a velmi ráda zpívala ve svém sboru. Také byla oddána své křesťanské víře. 

Daniel vstoupil do domu, kde našel Priscillu a pětiletého Williama. Abigail byla ve škole a Andrew v práci. Jakmile uviděl Priscillu, popadl ji a odnesl do jejich ložnice. Tam ji velmi surově zbil a následně znásilnil. Poté ji položil na hlavu polštář a dvakrát přes něj vystřelil, aby ztlumil zvuk výstřelu. 

Williama pak utopil ve vaně v prvním patře. Poté čekal, až se domů ze školy vrátí Abigail. Tu následně utopil ve vaně v přízemí.

Když se kolem páté odpoledne vrátil Andrew domů z práce, v domě bylo ticho. To mu připadalo velmi divné, protože obě jeho děti byly velmi živé a často dělaly rámus. Vydal se proto po schodech nahoru. Když vstoupil do ložnice, naskytl se mu děsivý pohled. Všude byla krev a jeho milovaná žena ležela na posteli, s polštářem přes hlavu. Andrewovi bylo okamžitě jasné, že byla mrtvá. Byl tak v šoku, a tak moc se bál, že se neodvážil jít hledat své dvě děti. Hned vyběhl z domu a zavolal policii. 

Když dorazila policie, objevila těla Williama a Abigail v oddělených koupelnách. V ložnici pak našli dvě pouzdra na kulky ráže 22 a otevřenou, nedotčenou plechovku piva. Na posteli byly také skvrny od spermatu. Poté, co policie prohledala i okolí domu, objevila otisky bot na květinovém záhonku před domem. 

Netrvalo dlouho a detektivové přišli se seznamem možných podezřelých. Asi nikoho nepřekvapí, že vzhledem k předchozím zločinům a také skutečnosti, že byl právě propustěn z vazebního zařízení pro mladistvé, se na seznam dostal i Daniel LaPlante. Policie tak učinila především proto, že z domu Gustafsonovy rodiny byly odneseny některé věci, jako je například kabelová televize či bezdrátový telefon. A právě Daniel byl známý loupežemi v této oblasti.

V té době žil se svou matkou a nevlastním otcem jen necelou míli od domu Gustafsonových. 

2. prosince byl Daniel objeven ve veřejné knihovně v Townsendu. Při výslechu popřel, že by se na vraždách podílel a také policii řekl, že byl většinu dne doma u televize a poté se zúčastnil narozeninové oslavy své šestileté neteře. Policie ale bohužel neměla žádné důkazy, které by Daniela mohla s vraždami spojit.

Téhož dne, v odpoledních hodinách, jela policie přímo k domu, kde Daniel žil, aby ho ještě mohla vyslechnout. Když se blížili k domu, Daniel, který stál na verandě, se otočil a rozběhl se do lesa. V tu ránu bylo jasné, že měl co skrývat. Při domovní prohlídce našli celou řadu usvědčujících důkazů, o kterých si ale povíme později. 

Policie okamžitě vydala zatykač a téměř hned se rozjelo pátrání po Danielovi. Byl použit vrtulník, policejní psi a téměř padesát státních i místních úředníků. Když byl ale Daniel na útěku, nebyl nijak zvlášť opatrný. Se zbraní, kterou měl u sebe, si vzal jako rukojmí ženu, které současně ukradl auto. Této ženě se naštěstí podařilo uprchnout, aniž by jí Daniel stihl cokoliv udělat. Okamžitě pak zavolala policii a oznámila, že ji Daniel unesl a ukradl jí její auto. 

Nezávisle na této ženě se policii ozvalo několik dalších lidí, kteří Daniela spatřili. Díky nim našla policie 3. prosince kolem sedmé hodiny večer Daniela, jak se ukrývá v popelnici u skladu dřeva v Ayer, Massachusetts, asi 11 mil jihovýchodně od Towsendu. 

Zatýkání Daniela proběhlo poměrně v klidu, nebránil se. Dle policistů se však hystericky smál. Při prohledání policisté nalezli v jeho spodním prádle zastrčenou zbraň. Následně byl obviněn z vraždy Priscilly, Abigail a Williama Gustafsonových. Dále byl obviněn také z únosu. 

DŮKAZY 

Nyní se pojďme podívat na důkazy, které spojily Daniela s vraždami Gustafsonových: 

• V domě Daniela bylo nalezeno pouzdro na kulky ráže 22, které se shodovalo se dvěma nalezenými v domě
• Zbraň, kterou zastřelil Priscillu, našel jeho nevlastní otec v přihrádce auta, které stálo na jeho pozemku. Následně balistický expert u soudu dosvědčil, že kulky, které byly nalezeny v domě Gustafsonových, pocházely právě z této zbraně 
• Ve skříni Daniela byly nalezeny bílé tenisky Converse, které odpovídaly otisku boty v květinovém záhonku 
• Dále byla u něj nalezena ponožka, na které se nalezly stopy slin Priscilly. Policie předpokládá, že tato ponožka byla jakýmsi provizorním roubíkem. 
• Jedna z Danielových ponožek na sobě měla vlákna, která se shodovala s vlákny z domu Gustafsonových. Nikde jsem se však nedočetla, o jaké vlákna mělo konkrétně jít. 
• Na té samé ponožce se našel pramínek vlasů, který patřil Abigail 
• V jeho domě také našli bezdrátový telefon, který ukradl. 
• I přes to, že analýza DNA byla v tu dobu ještě v plenkách, laboratorní analýza Danielovy krve odhalila, že má sekretor typu A. Jednalo se o stejný sekretor semene, které bylo nalezeno na posteli Priscilly. 

ODSOUZENÍ

Daniel u soudu prohlásil, že je nevinný ve všech třech obviněních z vraždy. Soud s ním začal v říjnu roku 1998, kdy mu bylo již 18 let. Bylo mu nařízeno psychiatrické vyšetření, ve kterém byl shledán způsobilým. I když byl Daniel v době spáchání vražd nezletilý, soudce rozhodl, že bude souzen jako dospělý. 

Během celého procesu obžaloba předvolala více než padesát svědků, z nichž mnozí byli členové jeho rodiny. Po celou dobu probíhajícího soudu, Daniel neprojevil žádnou lítost a na tváři měl neustále úsměv. 

Jeho právník se pokusil argumentovat tím, že důkazy, které byly nalezeny v domě, tedy především sperma, jsou nepřímé a mohly by souviset s jiným členem rodiny. Danielovi bratři i nevlastní otec, měli však na dobu vraždy neprůstřelné alibi. 

Danielův právník se to také snažil uhrát na to, že měl velmi špatné dětství, ve kterém byl sexuálně a psychicky týrán.

I přes to všechno, jak to měl Daniel v dětství těžké, byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby. Byl odsouzen ke třem doživotním trestům. V současné době je uvězněn ve věznici MCI Norfolk v Norfolku v Massachusetts. 

V roce 1993 se Daniel odvolal proti svému odsouzení na základě toho, že policii nebylo uděleno povolení k domovní prohlídce, při které byly nalezeny důkazy, které rozhodly o jeho vinně. Jeho odvolání ale bylo zamítnuto. 

Ani ve vězení to s Danielem neměli jednoduché. V roce 2000 požádal, aby byl kvůli své bezpečnosti přemístěn poté, co dostával výhružky od ostatních vězňů. Jeho žádosti bylo vyhověno a byl oddělen. Zažaloval však vězeňskou radu za to, že mu neumožnila přístup do knihovny. Za ‚‚odepření svých práv‘‘ dostal 450 dolarů. 

Dále vyvolal obrovský povyk poté, když mu zabavili porno, které mu někdo poslal poštou. 

V roce 2013 Daniel prohlásil, že mu nebylo dovoleno správně uplatňovat svou víru. Ve vězení se totiž rozhodl stát se Wiccannem a aby mohl toto náboženství uctívat, požadoval, aby mu byly přineseny různé rituální oleje, mezi které patřila například dračí krev, černé opium nebo zimolez. 

Wicca je novopohanské náboženské hnutí, jakási forma moderního čarodějnictví, které vzniklo ve druhé polovině 20. století v Anglii. Toto hnutí zahrnuje prvky předkřesťanských náboženství, především keltského, antického a germánského. Ve wicce jsou v základě uctívána dvě božstva. Prvním je Bohyně, často nazývaná Trojná bohyně, která je spojována s měsícem. Druhým je Rohatý bůh. Zároveň jsou však uctíváni další bohové a bohyně z různých kultur. Jedním ze symbolů Wiccy je pentagram v kruhu. 

V roce 2017 se šestačtyřicetiletý Daniel LaPlante odvolal na snížení trestu poté, co Nejvyšší soud rozhodl, že mladiství nemohou být odsouzeni na doživotí bez podmíněného propuštění. Byl ve vězení 30 let a doufal, že by mohl být podmínečně tentýž rok propuštěn. 

Jak rodina Priscilly Gustafsonové, tak i obžaloba, byli proti Danielovu odvolání. Christine Morgan, sestra Priscilly uvedla: ‚‚Je to znovu prožívání vražd.‘‘ 

Daniel se na slyšení o novém rozsudku omluvil rodině a řekl: ‚‚Nemám slov, abych plně vyjádřil svůj hluboký zármutek. Ale opravdu se omlouvám za škodu, kterou jsem způsobil. Ze samotné podstaty toho, kdo jsem, z hloubi své duše je mi to líto.‘‘

Podle přítomných byla však omluva povrchní a neupřímná. Daniel měl při omluvě kamennou tvář a s nikým nenavazoval oční kontakt. Soudkyně vrchního soudu uvedla: ‚‚Tento případ nezahrnuje jediný čin, který měl za následek tři úmrtí. Pan LaPlante spáchal tři různé, velmi brutální, vraždy. Zabil třiatřicetiletou těhotnou matu a její pěti a sedmi leté děti. Zanechal rodinu a komunitu zničenou. Soud shledal, že maximální trest je oprávněný.‘‘ 

Po tomto rozsudku by měl mít Daniel příležitost k podmíněnému propuštění v roce 2032. 

ANDREW GUSTAFSON 

Andrew se v roce 1989 znovu oženil, se ženou jménem Carole, která byla také vdovou. Když se Andrew a Carole brali, nosili každý dva snubní prsteny. Jeden na znamení jejich manželství a druhý na památku svých zesnulých manželů. 

Pár měl dvě dcery, Holly a Lauru. 

Když Andrew mluvil o Danielovi v roce 2007, uvedl toto: ‚‚LaPlante mi je vzal. Ale nedokázal zastavit mou naději, život, víru a budování nového života.‘‘

V květnu 2014, v šedesáti letech, Andrew Gustafson zemřel na rakovinu.