Halloweenský speciál: Horor v Amityville

Krásný Halloween všem! 

Dnes tu pro vás mám případ Ronalda DeFea Juniora, který zavraždil celou svou rodinu. Kolem tohoto případu je však stále mnoho nejasností...

Více informací nejen o tomto případu se dozvíte na Facebookové skupině Pod pokličkou tajemna zde.

Navenek se zdálo, že rodina DeFeových žila počátkem 70. let šťastný a spokojený život. Jeden z jejich sousedů je popsal jako příjemnou, normální rodinu. Tu tvořil otec Ronald DeFeo starší, matka Louise DeFeo a jejich pět dětí. Ronald junior, Dawn, Allison, Marc a John Matthew. 

Rodina žila v bohaté části Long Islandu v Amityville. Jejich holandský koloniální dům měl bazén a patřilo k němu i nedaleké přístaviště lodí. Uvnitř domu byly na stěnách portréty rodiny v životní velikosti. 

Sousedka DeFeových Catherine O`Reilly později vypověděla, že se s ní rodina spřátelila po smrti jejího manžela. Další dívka ze sousedství vypověděla, že ji Ronald starší často vozil do restaurace její rodiny v Brooklynu. Zdálo se, že rodina DeFeových byla milující, laskavá a velmi přátelská. Nakonec se však ukázalo, že ne vždy je všechno tak, jak na první pohled vypadá. 

Ronald DeFeo starší vlastnil autobazar, což rozhodně nebyla práce, jež by dovedla pokrýt okázalý životní styl rodiny. Velká část jejich peněz tak pocházela od Louisina otce Michaela Briganteho, který pro ně koupil rodinný dům a umožnil jim tak se přestěhovat z jejich malého brooklynského bytu. Brigante později svému zeťovi dal asi 50 000 dolarů, aby namaloval rodinné portréty. Takže přes všechno bohatství a luxus, které Ronald starší měl, si toho ve skutečnosti sám vydělal jen velmi málo. 

Ronald, též přezdívaný jako Velký Ronnie, byl údajně velmi hrubý a násilnický muž. Svůj hněv a frustraci si nejčastěji vybíjel na nejstarším synovi Ronaldu Juniorovi, který si říkal Butch. I přes všechny neshody se Ronald Junior stále snažil najít se svým otcem společnou řeč. 

Ronald Junior se netrápil jen doma, ale i ve škole, kde byl šikanován za nadváhu. Děti ho například nazývaly ‚‚vepřová kotleta‘‘ nebo ‚‚velká skvrna‘‘. V době dospívání svá přebytečná kila shodil a to především díky užívání amfetaminů, které míchal společně s alkoholem. S otcem se i nadále často hádali. Ronald Junior na něj dokonce jednou vytáhl pistoli. Byl zaměstnán v rodinném autobazaru, v práci se však objevoval zřídkakdy. Obecně trávil většinu času užíváním drog nebo alkoholu, rvačkami a hádkami s rodiči. 

13. LISTOPAD 1974 

Ronaldův pokračující konflikt s otcem se vyhrotil natolik, že oba své rodiče v ranních hodinách 13. listopadu 1974 zastřelil ve spánku puškou Marlin ráže .35. Následně obešel všechny dětské pokoje a stejnou zbraní zastřelil všechny své sourozence. Osmnáctiletou Dawn, třináctiletou Allison, dvanáctiletého Marca a devítiletého Johna Matthewa. 

Po tomto strašném činu se osprchoval, oblékl a shromáždil usvědčující důkazy. Cestou do práce vše včetně zbraně odhodil do kanálu a pokračoval ve své denní rutině tak, jak byl zvyklý. Předstíral, že netuší, proč se jeho otec nedostavil do práce a pokoušel se mu dokonce i dovolat. V průběhu dne se rozhodl odejít z práce dříve a strávit odpoledne se svými přáteli. Těm po celou dobu tvrdil, že se nemůže spojit se svou rodinou a neví, co se s nimi děje. Rozhodl se proto jít se domů podívat.

V podvečer přiběhl do nedalekého baru a křičel o pomoc. Tvrdil, že někdo zastřelil jeho rodinu a prosil tamní návštěvníky, aby se s ním do domu vrátili. Tam teprve muž jménem Joe Yeswit zavolal policii Suffolk Country a zločin nahlásil. 

Když policie dorazila na místo, čekal zde na ně šokovaný Ronald Junior. Při následném ohledání místa činu policisté zjistili, že každý člen rodiny DeFeo byl nalezen v posteli ležící tváří dolů. Ronald starší a Louise byli oba střeleni dvakrát a jejich děti každý jednou. Ronald Junior úřadům tvrdil, že k domu dorazil krátce po šesté hodině večer. Zjistil, že jsou vstupní dveře zamčené a vlezl tak do domu oknem. Pak teprve zjistil, co se uvnitř odehrálo. 

Policie samozřejmě věděla, že rodina DeFeových patří mezi vlivnější osoby, proto Ronalda Juniora kvůli jeho ochraně převezla na policejní stanici. Jenže brzy si vyšetřovatelé začali všímat drobných detailů, které v Ronaldově výpovědi vůbec neseděly.

Tvrdil například, že svou rodinu zabít nemohl, protože byl celé dopoledne v práci a odpoledne trávil čas s přáteli. Jenže se velmi rychle zjistilo, že že rodina byla zastřelena v brzkých ranních hodinách dlouho před tím, než Ronald odešel do práce. Na to okamžitě změnil výpověď a tvrdil, že jeho rodinu pravděpodobně zabil mafiánský nájemný vrah. Jenže i ten měl alibi, v době vražd byl mimo stát.

Následujícího dne se Ronald DeFeo Junior k činu přiznal a vyšetřovatelům vypověděl: ‚‚Jakmile jsem začal, nemohl jsem přestat. Šlo to tak rychle.‘‘

SOUDNÍ PROCES

Soud s Ronaldem Juniorem začal 14. října 1975. Spolu se svým obhájcem Williamem Weberem tvrdil, že svou rodinu zabil v sebeobraně, jelikož mu démonické hlasy našeptávaly, aby to udělal. Fakt, že byl při svém vraždění nepříčetný podpořil i psychiatr Daniel Schwartz. Další psychiatr, doktor Harold Zolan tvrdil, že Ronald DeFeo Junior užíval heroin a LSD, měl antisociální poruchu osobnosti a svých činů v době zločinu si byl vědom. 

Antisociální porucha osobnosti, známá také jako disociální porucha se vyznačuje ignorováním sociálních či společenských pravidel, necitlivostí a lhostejností ke druhým. Jedinec nezná pocit viny, má sklony k násilí a porucha se nejčastěji vyskytuje spolu se závislostí na alkoholu nebo na drogách. 

Nakonec byl v listopadu shledám vinným ze šesti vražd druhého stupně a byl odsouzen k šesti po sobě jdoucích trestů v délce dvacet pět let až doživotí. Může se zdát, že příběh v Amityville tímto skončil. Ale nebylo tomu tak. 

JAK SE VŠE ODEHRÁLO?

Kolem případu stále přibývalo nesrovnalostí. Úřady neměly tušení, jak mohlo všech šest obětí zemřít ve spánku a bez boje. Kdyby Ronald Junior zastřelil oba své rodiče, alespoň jednoho ze sourozenců by to jistě muselo vzbudit. Ovšem podle toho, jak byla těla nalezena, se tak nestalo. Další matoucí věcí bylo, že nikdo ze sousedů neslyšel výstřely a to i navzdory skutečnosti, že Ronald Junior nepoužil tlumič.

Vyšetřovatelé tak nějaký čas pracovali s teorií, že mohl dát rodině při večeři do jídla sedativa a omámit je. To jim měl podle některých zdrojů tvrdit sám Ronald. Tato teorie se ukázala jako lichá po pitvě, která prokázala, že mezi večeří a smrtí rodiny uplynula opravdu dlouhá doba. Tedy i v případě omámení sedativy by v době vražd jejich účinky již vyprchaly.

Jak bylo již zmíněno, Ronald Junior neměl se svým otcem úplně vřelý vztah. I přesto motiv vražd zůstává nejasný. Dle obžaloby byly motivem peníze, protože se ptal policie, co je nutné udělat, aby mohl vybrat životní pojistku svého otce. 

Ronald DeFeo své výpovědi o tom, co se osudný den stalo, neustále měnil. V rozhovoru pro Newday z roku 1986 například tvrdil, že jejich otce zabila sestra Dawn a tím velmi rozrušila matku. Ta následně usmrtila všechny jeho sourozence. Ronald domů přišel právě ve chvíli, kdy jeho matka masakrovala celou rodinu a pušku jí vytrhl. Pak na ni v sebeobraně zaútočil a zabil ji. Uvedl, že vzal vinu na sebe, protože se bál říct něco negativního o své matce jejímu otci Michaelu Brigantemu a strýci jeho otce ze strachu, že ho zabijí. Strýc otce měl být údajně Peter DeFeo, newyorský gangster patřící do italsko-americké mafiánské rodiny Genovese, někdy také označované jako Westside. 

V tomto rozhovoru také Ronald Junior tvrdil, že byl v době vražd ženatý se ženou jménem Geraldine Gates, s níž žil v New Jersey. Jeho matka mu údajně zatelefonovala, aby se vrátil zpět do Amityville a pomohl vyřešit neustálé boje mezi Dawn a otcem. Odjel tedy do Amityville s Geraldiným bratrem Richardem, který s ním měl v době vražd být a mohl mu tak poskytnout alibi.

ODVOLÁNÍ A PODMÍNEČNÉ PROPUŠTĚNÍ 

V roce 1990 podal Ronald návrh na zahlazení svého odsouzení. Aby svou žádost podpořil, opět změnil výpověď. Vypověděl, že jejich rodiče zavraždila Dawn spolu s neznámým útočníkem. Ten stihnul z domu uprchnout dříve, než si ho Ronald stačil všimnout. Dawn následně zabila i ostatní sourozence. Dále uvedl, že jedinou jím zabitou osobou byla právě sestra Dawn, ovšem stalo se tak nešťastnou náhodou ve chvíli, kdy spolu zápasili o zbraň. Znovu vypověděl, že v době vražd byl s bratrem své tehdejší manželky. Soudu bylo později předloženo prohlášení Richarda, který se k soudu nedostavil a ani se ho v té době nepodařilo nikde najít.

Podle některých hypotéz byl Richard smyšlená postava a Geraldine Gatesová, údajná Ronaldova manželka, žila v době vražd v severní části státu New York a byla provdána za někoho úplně jiného. Ani ona při tomto slyšení nesvědčila, protože ji úřady již konfrontovaly s nepravdivými tvrzeními. V roce 1992 podala pod přísahou prohlášení, v němž přiznala, že její bratr Richard byl fiktivní osoba a ve skutečnosti se za Ronalda DeFea Juniora provdala až v roce 1989.

Návrh Ronalda soudce Stark zamítl s odůvodněním: ‚‚Shledávám svědectví obžalovaného celkově jako nepravdivé a vykonstruované. Svědectví o tom, že byl na podzim roku 1974 ženatý a žil se svou ženou a dítětem v Long Branch v New Jersey, je těžko uvěřitelné a nepředložil v tomto směru žádné potvrzující důkazy. Zvážil jsem několik dalších částí soudního svědectví a vyvolalo to ve mně jen další nedůvěru. Ronald podepsal dlouhé písemné prohlášení, podrobně mapující jeho činnost. V tomto prohlášení uvedl, že žil se svou rodinou na 112 Ocean Avenue v Amityville a že pracoval pro svého otce. Obvykle do práce a z práce chodili společně. Uvedl, že dne 12. listopadu 1974 byl nemocný a nešel ten den do práce. Dále uvedl, že byl v podmínce za krádež přívěsného vozíku a měl toho odpoledne schůzku se svým probačním úředníkem v Amityville. Svědectví obžalovaného, že nezastřelil členy své rodiny, je rovněž jen těžko uvěřitelné. 

KNIHA THE NIGHT THE DEFEOS DIED

Ric Osuna ve své knize The Night the DeFeos Died (Noc, kdy DeFeovi zemřeli) z roku 2002 rozebírá všechny nesrovnalosti případu, s nimiž se tým obhajoby Ronalda setkal při získávání přístupu k důkazům, nepředloženým soudu. Osuna dokonce léta prosazoval, aby byl případ znovu otevřen. Dle jeho slov nebylo cílem zproštění viny Ronalda DeFeo Juniora, jež se k činu přiznal, ale aby byla prokázána jeho skutečná účast na vraždách. 

Sám Ric Osuna věří tomu, že Ronald zabil rodiče za pomoci svého kamaráda. Mladší sourozence však zabila jeho osmnáctiletá sestra Dawn, kterou poté zastřelil sám Ronald, když viděl co spáchala. Osuna prohlásil: ‚‚Myslím si, že do toho byla Dawn zapojena. Je mi líto, že to musím říci, ale tato dívka byla schopna udělat cokoliv, jen aby se dostala z domu svých rodičů. Osuna mimo jiné poukazuje i na čestné prohlášení podepsané v roce 1974 Dawniným přítelem, k němuž se chtěla i přes nesouhlas rodičů přestěhovat. Podle něj si dívka vedla deník, v němž fantazírovala o vyvraždění své rodiny. Deník se jmenoval Tu noc, kdy DeFeovi zemřeli. 

Druhá polovina Osunovy knihy se zaměřuje na rekonstrukci rodinného života DeFeových. Zde například vyvrací prvotní tvrzení Ronalda Juniora o vyvraždění rodiny mafií, protože zabíjení dětí by bylo porušením kodexu italské mafie. 

V rekonstrukci událostí popsaných v jeho knize se události odehrávají 12. listopadu po násilné hádce, ve které Ronald DeFeo starší napadne svou manželku a nejmladšího devítiletého syna udeří silně do obličeje. Dawn se údajně měla svému otci bránit nožem. Byla také čím dál více přesvědčena, že je jejich otec všechny zabije, pokud nezačne jednat. Proto se snažila přesvědčit svého nejstaršího bratra Ronalda Juniora, aby oba rodiče v noci zabil. I přesto, že Louise byla také obětí zneužívání Ronalda staršího, ji Dawn považovala za beznadějný případ, protože by za všech okolností stála na straně svého manžela, nikoli na straně vlastních dětí. 

Podle knihy se celá událost odehrála tak, že Ronald Junior se svým kamarádem Bobbym Kelskeyem zastřelil Ronalda staršího a Louise. Dawn bezprostředně po činu namítala, že nemohou zanechat žádné svědky události a že by byl daleko větší zločin, když by jejich malé sourozence nechali vyrůstat s takovým traumatem. Z toho důvodu se děti rozhodla zabít. Jakmile si Ronald Junior uvědomil, co jeho sestra provedla, v hrůze a panice ji také zastřelil a zůstal tak jediným přeživším. S tím by korespondovala i výpověď státního zástupce a policie, kteří v průběhu vyšetřování připustili, že mohl být zločin s velkou pravděpodobností spáchán třemi pachateli. Ke stejnému závěru dospělo i nezávislé vyšetřování vysloužilého policejního detektiva Hemana Race.

Značná část knihy přináší množství dokumentace a údajů, které přinejmenším zpochybňují přísnost, s jakou byl proces veden, a jak bylo nakládáno s důkazy. Například na fotkách z místa činu reprodukovaných v knize jsou vidět krvavé skvrny na místech, která nekorespondují s tvrzením, že všechny oběti byly zabity ve svých postelích. Osuna také zdůrazňuje nález kulky jiné ráže z pušky Marlin v ložnici rodičů. 

Podle knihy docházelo v té době v Suffolk County často k policejní brutalitě. Procent doznání během výslechů v Suffolk County dosahovaly neuvěřitelných 95%. Například v nedalekém Bronxu to bylo pouze 35% a v Kings County v Brooklynu pouhých 20%. Osuna tak naznačuje, že se Ronald Junior, alkoholik závislý na heroinu přiznal pod vlivem mučení. To však odmítají různí soudci, zapojeni do soudního procesu. 

RODINA LUTZ 

V prosinci 1975 se do domu DeFeových nastěhovala nová rodina. George Lutz, jeho manželka Kathy a jejich tři děti. V rezidenci však vydrželi pouhých osmadvacet dní, než z domu v hrůze utekli. Lutzovi tvrdili, že dům pronásledují duchové zesnulé rodiny DeFeových. 

Co konkrétně se mělo v domě dít? Manželé například vypověděli, že ze zdí vytékal podivný zelený sliz, sama od sebe se náhle rozbíjela okna a údajně měl jeden člen rodiny dokonce levitovat nad postelí. Gorge později také tvrdil, že se každou noc probouzel ve 3:15. To je přesný čas, kdy mělo údajně dojít k vraždám. A i přesto, že celý den a večer topili v krbu, byla v domě strašná zima.

Když se informace o paranormální aktivitě v domě Lutzových rozšířily, začali rodinu kontaktovat vyšetřovatelé, kteří se o tyto jevy zajímají. Pouhé dva měsíce poté, co se Lutzovi odstěhovali, shromáždila reportérka Laura Didio skupinu paranormálních vyšetřovatelů, kteří měli buď podpořit nebo vyvrátit tvrzení rodiny. Tento tým strávil v domě jednu noc, během níž chodili z místnosti do místnosti a snažili se zachytit nějakou aktivitu. 

Jedna z vyšetřovatelů, Lorraine Warren, vypověděla: ‚‚Velmi dobře si vzpomínám na ohromující pocit deprese v domě.‘‘ Tým také pořídil sérii časosběrných fotografií v prvním patře. Reportérka Didio popsala: ‚‚Žádná z fotografií neukázala nic neobvyklého, až na jednu. Na této fotografii byla tvář malého chlapce, vykukujícího z ložnice.‘‘

Poté, co se o fotografiích a temné energii dozvěděli Lutzovi, začali přemýšlet, zda v domě opravdu nebylo něco zlého, co Ronalda DeFea Juniora donutilo vraždit. George uvedl: ‚‚Uvědomili jsme si, že tam je něco špatného. Něco nelidského. Nebylo by správné nechat ho hnít ve vězení a nepokusit se mu zajistit nějakou psychologickou pomoc.‘‘

Lutzovi tedy kontaktovali Ronaldova právníka, Williama Webera, který již připravoval knižní návrhy od vydavatelů k případu svého klienta. Příběh Lutzových o strašidelném domě měl vzbudit zájem o knihu a tak Weber souhlasil, že se s manželi setká a vyslechne si jejich verzi událostí. Weber se následně nechal slyšet, že Lutzovi ze začátku mluvili velmi zdrženlivým tónem. Ale poté, co společně vypili čtyři láhve vína, změnil se večer v sezení o kreativním psaní a o tom, co by se dalo do hororové knihy zařadit. Údajně si pak všichni společně vymýšleli nápady, které by se do knihy daly použít.

Weber se následně nechal slyšet, že nevěří jedinému slovu, co Lutzovi údajně v domě na 112 Ocean Avenue zažili. Šlo podle něj pouze o komerci. A jak se k tomu vyjádřili sami manželé? Ti uvedli, že se cítili pod tlakem a nelíbila se jim myšlenka, že by podíl ze zisku měl získat Ronald DeFeo Junior. Proto se rozhodli s ním nespolupracovat a po přestěhování do Kalifornie nakonec souhlasili s knižním projektem autora Jaye Ansona. Výsledkem byla kniha The Amityville Horror, která vyšla v roce 1976.

William Weber dál pokračoval na svém knižním projektu, k němuž si přizval Hanse Holzera, profesora paranormální psychologie, samozvaného lovce duchů a autora desítek knih o okultismu. 

V roce 1977 navštívil Holzer dům na 112 Ocean Avanue spolu s médiem, který tvrdil, že dokáže mluvit s mrtvými. Podle Holzerova vyprávění se prostředník dostal do transu a řekl, že byl dům postaven na místním posvátném pohřebišti a proto dům obývá duch indiánského náčelníka. Holzer věří, že Ronald DeFeo Junior byl tímto rozzlobeným duchem posedlý. Věří také, že indiánský náčelník dům neopustí, dokud nevyhoří. Členové kmene Montauket z Lond Islandu, z něhož měl původně pocházet zmiňovaný náčelník, jsou ale k Holzerově teorii skeptičtí a tvrdí, že neexistují žádné záznamy o existenci pohřebiště v Amityville.

Profesionální skeptik Joe Nickell, který vystavěl svou kariéru na zpochybňování tvrzení o paranormální aktivitě, se nechal slyšet, že nevěří jak Holzerovi, tak Lutzovým, protože neexistuje žádné vědecké vysvětlení toho, co se údajně v domě dělo. Nickell uvedl: ‚‚Základem je, že to byl podvod. V nejlepším případě je to jednoduše záležitost, která není prokázána. A to není pro nejslavnější americký strašidelný dům příliš dobré.‘‘

Kathy a George Lutzovi se v roce 1980 rozvedli. Kathy zemřela v roce 2004 na emfyzém, což je nahromadění vzduchu v tkáních. George pak o dva roky později zemřel na srdeční chorobu. 

Jejich dcera Missy odmítá jakkoliv reagovat na otázky týkající se domu v Amityville. Syn Christopher Quarantino dal rozhovor Seattle Times, v němž tvrdil, že ačkoliv kniha nebyla podvodem, byla hodně přitažená za vlasy. Třetí syn Daniel se v roce 2013 objevil v dokumentu My Amityville Horror a i nadále zůstává skálopevně přesvědčen, že k paranormálním jevům v tomto domě opravdu došlo. 

Nyní má dům na 112 Ocean Avenue od roku 2017 nové majitele, kteří jej koupili za 605 tisíc amerických dolarů. 

RONALD JUNIOR DEFEO 

Ronald DeFeo Junior zemřel dne 12. března 2021 v nemocnici Albady Medical Center. Věznice sice zveřejnila tuto zprávu, ale neuvedla důvod, proč byl v nemocnici a dokonce ani příčinu smrti. Bylo tomu tak proto, že kancelář koronera v Albany Country ve skutečnosti nesmí sdělit příčinu smrti nikomu jinému než příbuzným a to kvůli zákonům o ochraně soukromí. 

DeFeovi bylo v domě smrti devětašedesát let. Zanechal po sobě tři bývalé manželky a jedno dítě. Jeho nejbližší rodina není známá a tak je příčina jeho smrti pro mnohé stále záhadou.