Halloweenský speciál: Timothy O`Bryan

 Ahoj, vítám vás u prvního dílu halloweenského speciálu. Dnes se zaměříme na Halloween v roce 1974, kdy po pozření sladkosti zemřel teprve osmiletý Timothy O`Bryan. Zjistilo se, že sladkost byla napuštěna tak velkou dávkou kyanidu, že by zabila dva dospělé lidi. Vyšetřování zjistilo velmi hrozivé odhalení... 

Více informací naleznete na Facebookové skupině Pod pokličkou tajemna zde. 

Za deštivé halloweenské noci v roce 1974 děti z Deer Park v Texasu obcházely okolní domy a klepaly na dveře. Optik Ronald CLark O`Bryan,  byl také venku a dohlížel na své dvě děti, osmiletého Timothyho a pětiletou Elizabeth, jak dováděli v předměstské čtvrti poblíž jejich domova. Připojil se k nim O`Bryanův soused Jim Bates a jeho malý syn. 

Jeden z domů, ke kterému se skupina blížila, měl zhasnuta všechna světla, ale děti přesto zkusily bouchat na dveře, protože jednoduše doufaly, že dostanou pár sladkostí, pokud by byl někdo uvnitř. Nikdo však neotevíral. Buď se majitelé domu schovávali, nebo nebyli doma. Dětem už se nechtělo déle čekat a tak odešly hledat jiný dům. Zatímco je Jim následoval, Ronald zůstal ještě chvíli sám u domu. Když za chvíli skupinu doběhl, nesl v rukou Pixy Stix, tuby s kyselým práškovým cukrem. Nakonec se ukázalo, že majitelé přece jen doma byli, jen nestihli včas otevřít. Proto dali Ronaldovi pár sladkostí pro děti, když ho viděli čekat před dveřmi. Ronald následně tuby bonbónů rozdělil mezi své děti, Jimova syna a ještě desetiletého chlapce, kterého znali z kostela. Pak ještě chvíli koledovali, než se rozešli do svých domovů. 

Rodiče ještě před spaním Timothimu dovolili si vzít jeden bonbón. Vybral si právě tubu Pixy Stix, ale ať se snažil jak chtěl, tuba mu nešla rozbalit. Táta mu tedy s otevřením pomohl, ale když si Timothy dal první sousto, postěžoval si, že cukr chutná hořce. Ronald mu podal sklenici Kool-Aid, aby to zapil, že se chuť zlepší. Za méně než hodinu byl Timothy mrtvý. 

VYŠETŘOVÁNÍ 

Bývalý žalobce okresu Harris Mike Hinton uvedl: ‚‚Byla to jen náhoda, že jsem tu noc pracoval u policie. Zavolali mi z policejního oddělení v Pasadeně s tím, že zemřel osmiletý chlapec. Byl rychle převezen do nemocnice, ale svůj boj o život bohužel prohrál.‘‘ 

Hinton chtěl ihned zahájit vyšetřování a proto zavolal doktora Josepha A. Jachimczyka, hlavního soudního lékaře z nedalekého okresu Harris. Dále vypověděl: ‚‚Popsal jsem mu celou situaci a on se zeptal, co je chlapci cítit z úst. Spojili jsme se tedy s márnicí a dozvěděli se, že z jeho úst je cítit vůně mandlí. Doktor Jachimczyk okamžitě uvedl, že se jedná o kyanid.‘‘

Pitva tvrzení soudního lékaře potvrdila. Patolog uvedl, že množství pozřeného kyanidu by stačilo na usmrcení dvou lidí. Testy později prokázaly, že více než pět z celkově dvacet čtyři centimetrů dlouhé tuby bylo naplněno jedem. 

Policistům se naštěstí podařilo získat zbývající sladkosti od ostatních dětí dříve, než je stihly sníst. Dále se také zjistilo, že ten, kdo jed do sladkosti přisypal, použil k utěsnění sladkosti skoby, aby tuba působila neporušeným dojmem. Hinton dále vypověděl: ‚‚Fakt, že tuba šla špatně otevřít, zachránilo život jinému chlapci. Našli ho v posteli s touto sladkostí v ruce, ale neměl dost sil na to ji otevřít.‘‘

Policie chtěla po Ronaldovi ukázat dům, jehož majitelé mu dali sladkosti s jedem. Jenže Ronald nedokázal říci, kde se dům nachází a navíc přiznal, že ve tmě ani neviděl tvář osoby, která mu ve dveřích podala bonbóny. Po pár dnech policie na Ronalda více zatlačila a ten si najednou jako zázrakem vzpomněl. Dovedl policisty na místo, kde se dům nacházel. Muž, který v něm žil, nebyl právě doma a policie tak jela na místo jeho pracoviště, letiště Williama Hobby P. v Houstonu, a před zraky jeho kolegů ho zatkla. 

Muž, který nasypal jed do sladkostí byl dopaden a záhada by tak mohla být u konce. Jenže tento muž měl potvrzené alibi. Hinton uvedl: ‚‚Ukázalo se, že tu noc pracoval. Jeho žena a dcera byly doma a zhasly světla dříve, protože jim došly sladkosti. Jeho kolegové a časové záznamy potvrdily, že byl skutečně v práci. V ten moment se mě zmocnilo podezření. Navíc jsem slyšel, že se Ronald zlobil na své příbuzné, protože nezůstali vzhůru dlouho do noci na Timothyho pohřbu, což mi přišlo zvláštní.‘‘

Ukázalo se totiž, že Ronald napsal píseň o Ježíši a Timothym, kteří se připojili k Pánu v nebi. A byl rozrušený, že truchlící rodina nezůstala dlouho vzhůru, aby sledovala záznam představení vysílaného v televizi.

Hinton se spojil s vyšetřovateli a došlo k neuvěřitelnému zjištění. Ronald pár měsíců před smrtí syna uzavřel životní pojistku na obě své děti. Deset tisíc dolarů na jedno dítě v lednu a dalších dvacet tisíc dolarů na každé dítě pouhý měsíc před Halloweenem. O tom, že má Ronald dluhy ve výši přes sto tisíc dolarů, vyšetřovatelé již věděli. Když tedy zjistili, že hned další ráno po smrti svého syna volal do pojišťoven kvůli vyplacení pojistek, bylo více než jasné, že v tom má prsty.

SPADLA KLEC

Po povolení k prohlídce domu O`Bryanových byly nalezeny nůžky s plastovými zbytky. Ty byly podobné těm, které se nalezly na bonbónech s kyanidem. Následně byl Ronald zatčen a předveden k výslechu. 

Jak vyšetřování pokračovalo, začaly se proti Ronaldovi hromadit jasné důkazy. Hinton uvedl: ‚‚Ukázalo se, že O`Bryan chodil na komunitní vysokou školu a ve třídě svému profesorovi kladl velmi zajímavé otázky. Například se ho ptal, co je podle něj smrtelnější, zda kyanid či jiný druh jedu. Proč by se na to někdo ptal?‘‘ 

Další svědek, který pracoval pro chemickou společnost v Houstonu policii vypověděl, že si nějaký muž přišel koupit kyanid, ovšem odešel poté, co se dozvěděl, že prodat lze pouze velmi malé množství tohoto jedu. Hinton uvedl: ‚‚Svědek si nepamatuje tvář muže, který chtěl jed koupit. Zapamatoval si však, že měl na sobě béžový nebo modrý lékařský plášť. A O`Bryan byl optik. Přesně takový plášť nosil do práce.‘‘

Vzhledem k tomu, že v té době ještě testy DNA nebyly na úrovni jako dnes a neexistovaly bezkontaktní debetní karty, neměla policie jak dokázat, že kyanid a Pixy Stix koupil. A třicetiletý optik dál trval na své nevině. Hinton později prozradil, že Ronald zbožňoval pozornost a užíval si to i během soudu. 

Obhajoba Ronalda házela vinu na nějakého nevystopovatelného boogiemana. Boogieman označuje nemocného jedince, který zneužívá Halloween k otravě nic netušících dětí. Nicméně přátelé, rodina i spolupracovníci svědčili proti Ronaldovi, kterého nyní tisk nazýval ‚‚Candy Man‘‘, tedy bonbónový muž. 

3. června 1975 se porota radila pouhých čtyřicet šest minut, aby vynesla rozsudek za vraždu a čtyři pokusy o vraždu. O hodinu později bylo rozhodnuto, že Ronald bude popraven na elektrickém křesle. 

Po smrti Timothyho se v Deer Parku kolem Halloweena objevovaly zvěsti o rozdávání jedovatých sladkostí. Lidé měli strach, že bonbóny obsahují rozbité sklo a žiletky, nebo že to jsou ve skutečnosti pilulky extáze. Neexistovalo však mnoho důkazů, které by naznačovaly, že se mají rodiče něčeho skutečně obávat. 

V roce 2000 byl muž v Minneapolis obviněn z toho, že nastrkal do tyčinek Snickers jehly, které poté rozdával. Jediným poškozeným byl teenager, který se naštěstí jen trochu píchl. Od smrti Timothyho O`Bryana se nevyskytl jediný případ, kdy by dítě zemřelo po konzumaci kontaminovaných halloweenských pochoutek. 

Ronald se odvolával téměř deset let a 31. března 1984, kdy byly vyčerpány všechny cesty k tomu, aby byl rozsudek smrti zrušen, byl nakonec usmrcen. V tomto okamžiku Nejvyšší soud USA rozhodl o tom, že elektrické křeslo je velmi krutý a neobvyklý trest a v důsledku toho byl jeho život ukončen smrtící injekcí. Před texaskou státní věznicí v Huntsville se shromáždil dav asi třista lidí, čekající na průběh popravy. Mezitím házeli bonbóny na lidi, demonstrující proti trestu smrti, a křičeli ‚‚trick or treat‘‘. 

Ve 12:48, když byl Ronald prohlášen za mrtvého, byl Hinton v Amarillu v domě, v němž vyrostl, osm hodin jízdy od Huntsville. Toho večera šel ke svému oblíbenému jezeru s rybářským prutem v ruce a vypil si pivo na oslavu toho, že Ronald už není mezi živými.