Linda Hazzard: Odborník na hladovění
Ahoj, dnes se podíváme na případ Lindy Hazzardové. Linda, matka módní diety, je dokonalým příkladem šarlatánské doktorky bez lékařského vzdělání. Vzhledem k mezerám tehdejšího systému v provozování alternativní medicíny dokázala získat lékařskou licenci vydanou státem Washington. Označovala sama sebe jako ‚‚odborníka na hladovění‘‘.
Pro více informací nejen o tomto případu, můžete navštívit Facebookovou stránku Pod pokličkou tajemna zde.
Abychom se ve všem dobře orientovali, uvedu zde definici půstu: ‚‚Půst je jednání, při němž se jedinec nebo společenská skupina dočasně zřekne stravy a příjmu jakékoliv výživy. Jedinou látkou přijímanou během půstu je čistá voda.‘‘
Linda věřila, že jídlo je zodpovědné za jakoukoli nemoc, kterou lidé trpěli. Přesněji řečeno příliš mnoho jídla. Navzdory faktu, že pro svá tvrzení neměla žádné důkazy, kázala, že lidský trávicí systém potřebuje čas na odpočinek a těží z pravidelných půstů trvajících dny, týdny nebo dokonce měsíce. Její hlavní myšlenkou bylo, že půst může zbavit tělo toxinů, napravit nerovnováhu a tím předejít budoucím nemocem.
Během půstu Linda svým pacientům nařizovala konzumovat pouze tekutiny, jako zeleninové vývary a šťávy, ovšem jen ve velmi omezeném množství. Linda byla mimořádně manipulativní a dokázala přesvědčovat lidi, aby jednali proti své vůli a svým zájmům a sami sebe nechali vyhladovět k smrti.
Na počátku 20. století, v roce 1903, se Linda setkala se Samuelem Christmanem Hazzardem, který byl nedávno vyhozen z armády za zpronevěru armádních prostředků. Samuel byl darebák, podvodník a alkoholik, ale Linda se do něj i přes to hluboce zamilovala. Zdálo se, že ti dva se k sobě hodí, protože oba byli podvodníci. Samuel byl už dvakrát ženatý, takže buď zapomněl, že je stále ženatý s jednou ze svých předchozích manželek, nebo mu to bylo jedno, ale Lindu si i přesto vzal. Dopadlo to tak, že si odseděl dva roky ve vězení za bigamii.
V roce 1906 byl Samuel propuštěn z vězení a pár se přestěhoval do Olalla v Kitsap County, kde si v budoucnu chtěla Linda zřídit své sanatorium. Krátce po přestěhování si otevřela kancelář v nedalekém Seattlu.
Lindy pacienti přejížděli mezi Seattlem a domem v Olalla, kterému říkala Wilderness Heighs. Do jejího domu se dostávali pacienti, kteří byli příliš nemocní na to, aby sami zvládli držet půst několik týdnů nebo měsíců.
OBĚTI LINDY
Navzdory svým nebezpečným metodám Linda neměla potíže přesvědčit lidi, že její léčba může způsobit zázraky v jejich zdraví. Všichni její pacienti byli zámožní lidé z prominentních rodin, kteří měli prostředky hradit zcela nepodložené a nesmyslné zdravotní pobyty.
Linda byla silně ovlivněna Edwardem Hookerem Deweyem, autorem knihy The No-Breakfast Plan and the Fasring-Cure (Plán bez snídaně a Fasringova léčba). Dewey tvrdil, že všechny nemoci vznikly v důsledku přejídání a půst byl lék.
Jenže Lindy metody byly oproti Deweyovým ještě extrémnější, protože byly doplňovány denními klystýry, které trvaly hodiny a násilnými ‚‚masážemi‘‘, po nichž byli její pacienti zbití a pohmoždění.
V roce 1908 došlo ke dvěma smrtelným úrazům způsobeným právě Lindou. Mezi oběti patřila Daisey Maud Haglund, bohatá norská imigrantka, která zemřela ve věku osmatřiceti let po dlouhých padesáti dnech hladovění. Později pitva prokázala, že měla rakovinu žaludku v terminálním stádiu. Druhou obětí byla Ida Wilcox, která zemřela po sedmačtyřiceti dnech hladovění.
Pouze o rok později zemřela hladem Blanche B. Tindall. V této době začínalo být jasné, že něco není v pořádku, ovšem ředitel zdravotního střediska v Seattlu trval na tom, že nemůže nic dělat, jelikož lidé léčbu Lindy stále vyhledávali.
Při každém dalším úmrtí některého z pacientů Linda vždy tvrdila, že smrt nebyla způsobena její léčbou, ale že za ní stojí nemoc pacienta, tedy již jeho dřívější stav. Linda prováděla vlastní pitvy a sama uváděla příčinu smrti. Pokud však pitvu provedl kvalifikovaný zdravotník, bylo vždy jako příčina smrti stanoveno vyhladovění.
V roce 1909 byl šestadvacetiletý Novozélanďan Eugene Stanley Wakelin nalezen mrtvý na pozemku Lindy v Olalle. Měl střelnou ránu v hlavě. Původně se předpokládalo, že spáchal sebevraždu. Ovšem vzhledem k tomu, že Wakelin byl synem britského lorda, nabízí se teorie, že Linda mohla předpokládat jeho zámožnost. A i když se nakonec ukázalo, že bohatý není, vzniklo i přesto podezření, že ho zabila právě ona spolu se svým manželem.
O rok později, v roce 1910, zemřela na následky hladovění Maude Whitney.
EARL EDWARD ERDMAN
V roce 1910 hledal čtyřiadvacetiletý stavební inženýr Earl Edward Erdman někoho, kdo by mu dokázal pomoci s bolestivými zažívajícími potížemi. Navštívil několik lékařů, ale žádný z nich mu nedokázal pomoci. Obrátil se proto na Lindu Hazzard. Ta ho během konzultace ujistila, že její půst je to, co mu pomůže. Earlova léčba začala 1. února a 28. března byl mrtvý.
Earl si dokonce vedl deník, kde dokumentoval svou léčbu:
1. únor - doktorka Hazzard zahájila léčbu. Žádná snídaně a na večeři byla šťouchaná polévka.
5. - 8. únor - ke snídani pomerančová šťáva, k večeři šťouchaná polévka.
9. - 11. únor - pomerančová šťáva ke snídani, přecezená polévka k večeři.
12. únor - pomerančová šťáva na snídani i večeři.
13. únor - dvě sklenky pomerančové šťávy na snídani a žádná večeře.
14. únor - jeden šálek přecezeného rajčatového vývaru v 18 hodin.
15. únor - jeden šálek horké přecezené rajčatové polévky večer a ráno
16. únor - jeden šálek horké přecezené polévky dopoledne. Včera v noci se lépe spalo, mám docela závratě a mé oči jsou nažloutlé.
17. únor - dnes jsem snědl tři pomeranče
19. únor - v sobotu večer se dobře spalo
20. únor - jedl jsem přecezenou šťávu ze dvou malých pomerančů asi v 10:00 a poté v 17:00 hodin
21. únor - snědl jsem šálek uzeného a přecezeného rajčatového vývaru. Dnes mě bolí záda těsně pod žebry.
22. únor - dnes v 10:00 šťáva ze dvou malých pomerančů a bolest zad na pravé straně těsně pod žebry.
23. únor - včera v noci jsem spal, ale málo. Snědl jsem dva malé pomeranče v 9 hodin. Pak jsem měl mléko, po kterém jsem se cítil velmi špatně a v 18:00 jsem snědl dva malé pomeranče.
24. únor - ve středu v noci se spalo lépe. V dopoledních hodinách mě bolela hlava a v 10:00 jsem snědl dva malé pomeranče, v 18:00 pak jeden a půl šálku horké rajčatové polévky
25. únor - v pátek večer jsem nespal dobře. Bolest na pravé straně těsně pod žebry, která ale v noci ustala. V 10:45 jsem měl jeden a půl šálku rajčatového vývaru a v 16:30 jsem snědl dva a půl malých pomerančů. Odpoledne jsem se cítil lépe než minulý týden.
LEWIS EMERSON RADER
Právník Frank Southard a CA Harrison, vydavatel časopisu Aljaška-Yukon, zemřeli ve stejném roce. Brit John ‘Ivan‘ Flux přijel do Ameriky, aby si zde koupil ranč. Zemřel po třiapadesáti dnech. Před svou smrtí přepsal svůj majeten Lindě Hazzard.
WILLIAMSONOVY SESTRY
Pravděpodobně nejznámější z Lindiných obětí byly britské sestry Claire a Dorothea Williamson. Sestry měly příliš mnoho peněz a příliš mnoho času na to, aby vůbec věděly, co s nimi dělat. Byly vášnivé vyznavačky alternativní medicíny a také hypochondři. Poprvé viděli reklamu na Lindy knihu Půst pro léčbu nemocí v novinách v Seattlu při pobytu v luxusním hotelu ve Victorii v Britské Kolumbii. Knihu si hned objednaly a když ji obdržely, byla uvnitř zastrčena brožura pro Institut přírodní terapie Lindy Hazzard v Olalle.
Sestry okamžitě nadchla myšlenka Lindiny léčby a hned se k ní přihlásily. Rodině však své plány neřekly, protože dobře věděly, že by s nimi nesouhlasila.
Realita však byla daleko od toho, co si představovaly. Jelikož podle Lindy nebylo sanatorium v Olalle ještě připraveno, poslala zatím sestry do bytu v Seattlu. Krmila je dvakrát denně dvěma malými porcemi konzervovaného rajčatového vývaru a denně jim dávala masáže a klystýry tak bolestivé, že ženy pravidelně omdlévaly.
Když Claire a Dora začaly postupně slábnout, Linda se jich pravidelně vyptávala na jejich majetek. Když se ženy léčily přibližně dva měsíce, byly převezeny do Lindina domu v Olalla.
Když Margaret uviděla tělo Clairy, byla ochromena. Vůbec nevypadala jako Claire, kterou znala. Hned poté pospíchala za Dorou, která žila v hrozných podmínkách na pozemku Olalla. Od smrti ji dělily jen dny. Zcela v bludu však trvala na tom, že jí léčba pomáhá a nechtěla odejít.
Margaret učinila několik dalších znepokojivých odhalení. Zjistila, že Claire před svou smrtí přepsala svůj majetek na Lindu Hazzard, která k tomu všmu byla také jmenována doživotním opatrovníkem Dory. Dokonce i Samueli Hazzardovi podepsala plnou moc. Margaret si také všimla, že Linda pravidelně nosila šaty a šperky mrtvé Clairy.
Přestože se Margret snažila Lindu zastrašit, moc dobře si uvědomovala, jak nebezpečná je. Sebrala odvahu a páru oznámila, že odchází a Doru si bere s sebou. Linda s tím ale nesouhlasila, jelikož právě ona byla Dořiným opatrovníkem.
Margaret se podařilo poslat do Portlandu v Oregonu zprávu Johnu Herbertovi, strýci Dory, v němž popsala nebezpečí, ve kterém jeho neteř je a že nutně potřebuje pomoci. Herbert dorazil jak nejrychleji to šlo a svou neteř ‚‚vykoupil‘‘ dva tisíci dolary z rukou Lindy Hazzard. Herbert, Margaret a Dorota, vážící pouhých dvaadvacet kilo, místo opustili a na pozemek Olally se už nikdy nevrátili.
SPRAVEDLNOST PRO CLAIRE
Porota se postavila na stranu obžaloby a Linda Hazzard byla nakonec odsouzena za zabití. Odsouzena byla na dva až dvacet let těžkých prací ve věznici Washington State Penitenciary ve Walla Walla. Samuel i Linda byli podmínečně propuštěni v prosinci 1915 poté, co si odseděli pouhé dva roky. Přestěhovali se na Nový Zéland a i tam Linda sama sebe označovala za lékařku, přestože jí stát Washington lékařskou licenci odebral.
Úřady na Novém Zélandu byly upozorněny na skutečnost, že Linda není skutečná lékařka. Byla tak obviněna z provozování medicíny bez licence a uznána vinnou, ale dostala jen malou pokutu.
ŠKOLA ZDRAVÍ
Linda v roce 1927 napsala další knihu Vědecký půst: starověký a moderní klíč ke zdraví. V roce 1935 sanatorium do základů vyhořelo a v roce 1938 Linda Hazzard ochutnala vlastní medicínu, když ve svých sedmdesáti letech zemřela během půstu.
Komentáře
Okomentovat