Přerovský masakr: Svatopluk Růžička

Ahoj, dnes se po delší době zaměříme na šílený případ, který se odehrál v roce 2002 v Přerově. Muž jménem Svatopluk Růžička brutálním způsobem ubodal svou bývalou ženu a teprve dvacetiletou dceru. Syn Filip jako zázrakem přežil. Mnoho lidí se však domnívá, že se tragédii dalo zabránit...

Svatopluk Růžička sledoval 18. února 2002 doma televizi, kdy Češi hráli hokej se Švédy. Dle jeho výpovědi na poslední třetinu opustil dům a odešel do oblíbené hospody, která se nacházela nedaleko jeho bydliště. Zde měl pobývat až do ranních hodin. U soudu vypověděl: ‚‚Dívali jsme se na další zápas. Kanada hrála s Německem.‘‘

V hospodě dle jeho slov vypil pět piv a pět panáků. Když se vrátil domů, vyvenčil psa a později kolem jedenácté hodiny dopoledne měl volat na tísňovou linku a vykřikovat, že všechno podpálí a všechny zabije. O pár minut později volal znovu. Operátorovi údajně řekl: ‚‚Když nepřijedete, tak uvidíte, co se tady bude dít. Všechny zabiju.‘‘ Dle výpovědi jeho dcery Žanety Hlaváčkové mu operátor telefon položil. Následně měl po zbytek dne pokračovat v popíjení alkoholu.

Pak se domů vrátila manželka Hana. Spolu s nimi doma zůstal i nejmladší syn Filip a dcera Vendula. Žaneta odešla do školy. 

Opilý Růžička se se svou ženou začal hádat o peníze, kvůli dětem a také proto, že na ni velmi žárlil. Dle výpovědi jeho dětí a dalších svědků, byly tyto hádky na denním pořádku. Podle jejich slov byl Růžička také hodně agresivní člověk. To podporuje i fakt, že na místo jejich bydliště byla několikrát volána policie. 

Kdyby policie Růžičkovo varování neignorovala, zcela jistě by zabránila obrovské tragédii, která se toho dne stala. Sám Růžička vypověděl: ‚‚Šel jsem do kuchyně a uviděl černý nůž. Nevydržel jsem to a vzal ho do ruky. Nechtěl jsem nikoho pobodat. Šel jsem k ženě a nejspíš zakopl a spadl. Přitom se ona musela bodnout. Dál už si nic nepamatuji.‘‘ 

Jeho syn Filip, který brutální útok svého otce jako jediný přežil, u výslechu uvedl: ‚‚Slyšel jsem křik a hrozný hluk. Když jsem vyšel z pokoje, uviděl jsem, jak otec klečí na matce. Když do ní začal bodat, popadl jsem hokejku a mlátil ho do hlavy. Sestra klečela opodál a křičela. On ji přitáhl k sobě a pobodal i ji. Já ho dál mlátil. On se postavil a začal se po mně ohánět nožem. Podařilo se mi z bytu utéct na schodiště. Otec za mnou vyběhl, ale nakonec se zastavil, šel zpět do bytu a zabouchl za sebou dveře.‘‘ 

Policie následně zjistila, že se Růžička vrátil k manželce, která mezitím volala o pomoc na záchrannou službu. Asi ve stejnou chvíli na tísňovou linku volala i sousedka s tím, že se ve vedlejším bytě něco děje. 

Jakmile Růžička uviděl, že si jeho žena volá pomoc, začal ji po bytě pronásledovat a znovu bodat. Když už na chodbě leželo její bezvládné tělo, několikrát na ni ještě dupl. 

Když na místo dorazila policie, v bytě už byl klid. Policista Marek Skopal u soudu vypověděl, že z dispečinku nedostal žádné informace o tom, co se v bytě děje. Uvedl: ‚‚Natáhl jsem zbraň, kdyby hrozil nějaký útok a pak jsme s kolegou vykopli dveře. Napravo bylo jedno tělo, vzadu dvě těla, muž ležel na ženě. Všechno bylo od krve. Muže jsme vyvedli ven a on stále opakoval, abychom jeho nechali a zachránili Haničku.‘‘ 

Zmocněnkyně pozůstalých Soňa Titlbachová se nechala slyšet, že policie udělala fatální chybu. Uvedla, že kdyby dělala svou práci, nic z toho by se nemuselo stát. 

Růžičkův obhájce Petr Ritter u soudu uvedl: ‚‚Už dávno mělo běžet trestní stíhání, už dávno měl být v podmínce. Ještě v osudný den dvakrát volal na policii, která mohla tragédii zabránit, kdyby přijela.‘‘ Inspekce ministra vnitra však tvrdila, že strážci zákona v ničem nepochybili.

PROBLÉMY V RODINĚ 

Dle Filipa a Žanety byly problémy v rodině dlouhodobé. Jejich matka Hana se s Růžičkou sice rozvedla, ale i přesto žili společně v jedné domácnosti. Netřeba říkat, že toto soužití bylo více než problémové. 

Žaneta vypověděla: ‚‚Nůž na nás vzal poprvé rok před tou tragédií. Pak často vyhrožoval a dával nám ultimáta. Říkával, že nejdříve zabije nás, děcka, a pak matku.‘‘

Filip uvedl: ‚‚Doma bývalo víc špatného, než dobrého. Otec stále vyhrožoval, několikrát jsem musel bránit jak matku, tak i své sestry.‘‘ Dále vypověděl, že měl z otce takový strach, že u sebe několik měsíců před vraždami nosil slzný plyn ve spreji.

ODSOUZENÍ 

Růžička u soudu uvedl, že si nepamatuje, že by svou dceru Vendulu zabil. Podle pitevní zprávy zasadil své exmanželce nejméně osmadvacet ran a svou dceru zasáhl pětkrát. 

Před vynesením rozsudku se obžalovaný vyjádřil: ‚‚Uvědomuji si, že jsem zničil život celé rodině. Nechtěl jsem to ale udělat. Nedovedu si vysvětlit, proč jsem takto jednal. Je mi to strašně líto.“

Za svůj ohavný čin dostal trest odnětí svobody na osmnáct let. Předseda senátu při rozsudku uvedl: ‚‚Neměl jste žádný důvod k tomu, abyste vzal proti ženám do ruky nůž. Jste sobec a egoista.‘‘

Podle příbuzných byl trest příliš nízký. V soudní síni při rozsudku padaly vulgarismy a jen díky včasnému zásahu justiční stráže nedošlo k fyzickému napadení.

POCHYBILA POLICIE?

Příbuzná Hana uvedla, že vědí o existenci nahrávky s Růžičkovým hlasem, na níž říká: „Přijeďte, nebo se tu stane něco hrozného! Dnes to chci skončit.“ K tomu Hana řekla: „Bohužel, dokud neteče krev, policii nic nezajímá. Teprve až se z domu vynáší mrtvoly, přihrne se komando.‘‘ 

Jan Hlaváč, bratr oběti uvedl: ‚‚Dá se říci, že to manželství bylo zpočátku celkem bezproblémové. I když je fakt, že on pil od začátku, co ho znám. Vystupňovalo se to tím, že se rozvedli a také tím, že si sestra našla nového přítele. A Růžička prohlásil, že se o ni nebude s nikým dělit. Takže toto si myslím, že byla finální agrese, která se pak vyhrotila. Bylo to i fyzické napadání a tam já vidím velké pochybení Policie ČR v tom, že podle trestního řádu a podle platných zákonů policista, který šetří na místě jakýkoliv přestupek, neřeknu-li trestný čin, má oprávnění zadržet pachatele na dobu čtyřiadvaceti hodin. Toto neučinili, byl zadržen jen jednou a to asi na čtyři hodiny. Pustili ho opilého v deliriu ráno v šest hodin domů. Je v zápisech z výpovědi sestry, že po požití alkoholu je agresivní až brutální. Nikdy ho ani nedali za záchytku. Vždy řekli, že by tu záchytku platil stejně stát, protože nebyl zaměstnaný.“

Kamarádka zemřelé Hany se nechala slyšet: ‚‚Byla to moje nejlepší kamarádka. Svěřovala se mi. Jejich neshody trvaly dva roky. A když tam nebyla policie jednou týdně, tak jednou za čtrnáct dní stoprocentně. Naposledy u nich byli předtím, než se stala tadyta tragédie. Já si myslím, že určitě někdo něco zanedbal a měl by si každý sáhnout do svého svědomí, co zanedbal, co udělat mohl a co ne.‘‘ 

Jan Hlaváč, bratr oběti, podal trestní oznámení na Policii ČR z důvodu prokazatelného zanedbání služebního postupu při posuzování závažnosti přestupků a trestních oznámení, které vyústilo v tragédii. Pro neteř a synovce, žijící u své babičky, žádal odškodné ve výši půl milionu korun.

Bohužel se mi nepodařilo dohledat výsledek tohoto trestního oznámení.