Fotografie těsně před smrtí - 3. část

Ahoj všem,

dnes si povíme o dánském případu století, kterým žil bez přehánění celý svět. Jedná se o případ švédské novinářky, jejíž touha po interview s populárním dánským konstruktérem a vizionářem se jí stala osudnou. Jedná se o velmi složitý případ, co se vyšetřování týče, ale díky vysokému nasazení, odhodlání a profesionalitě policejních vyšetřovatelů se jej nakonec podařilo vyřešit. Zde je tedy další ze série fotografií těsně před smrtí, věřím, že pro vás bude zajímavá.

Více informací nejen o tomto případu naleznete na facebookových stránkách Pod pokličkou tajemna zde.

 6) KIM WALL

Jedna z posledních fotografií, na níž je zachycena švédská novinářka Kim Wall na palubě soukromé ponorky Nautilus dánského vynálezce Petera Madsena. Nemohla v tu chvíli tušit, že zažívá poslední okamžiky ve svém životě.

MEDIÁLNÍ PŘÍPAD

Je mi jasné, že případ novinářky Kim Wall je velmi známý, svého času totiž plnil přední titulky všech světových médií a sdělovacích prostředků a jen těžko o něm někdo aspoň jednou neslyšel. I tak si myslím, že tu má své místo a to díky povaze celého činu a zároveň perfektně odvedené práci vyšetřovatelů a všech, kdož se na vyřešení případu podílel. A právě tuto skutečnost je třeba vyzdvihnout, protože dlouhé měsíce se případ jevil jako nevyřešitelný a jen těžko objasnitelný. Skutečně obrovské odhodlání vyšetřovatelů a dlouhodobá systematická práce vedly k rozklíčování toho, co se Kim stalo.

KDO JE KIM WALL A PETER MADSEN

Kim Isabel Fredrika Wall byla třicetiletá úspěšná novinářka. Vyrostla v úzké komunitě v malém městečku Trelleborg ve Švédsku. Vystudovala s vyznamenáním Kolumbijskou univerzitu v New Yorku - magisterské studium žurnalistiky a mezinárodních vztahů -, která bývá označována jako nejprestižnější novinářská škola. Získala také titul z mezinárodních vztahů na LSE (Londýnská škola ekonomie a politických věd). 

Živila se jako novinářka na volné noze, za svými příběhy cestovala po celém světě - od Ugandy přes Marshallovy ostrovy, Keňu až po New York. Jednou se dokonce dostala i do Severní Koreje. Její rodiče o ní mívali často strach, protože jako novinářka pracovala na mnoha nebezpečných místech. Její práce byla publikována v The Guardian, New York Times, Harper's Magazine a dalších. Psala například reportáže o poválečné Srí Lance (v roce 2013), pracovala jako stipendistka v Ugandě, v letech 2014 - 2015 byla novinářkou nadace OSN. V roce 2015 informovala o turistickém průmyslu na Haiti v souvislosti s dřívějším katastrofickým zemětřesením. Velkého úspěchu se dočkala v roce 2016, kdy za reportáž o změně klimatu a jaderných testech na Marshallových ostrovech obdržela cenu Hansela Mietha za nejlepší digitální reportáž.

Svou novou profesní kapitolu chtěla začít v Číně, konkrétně v Pekingu, kam se měla spolu se svým partnerem, dánským konstruktérem Ole Stobbem, stěhovat z New Yorku. Mezitím si však odskočila domů do Skandinávie, konkrétně do Kodaně, kde začala zkoumat staré přístavní dílny, v nichž Peter Madsen a další nadšenci sestavili ponorku UC3 Nautilus.

Kim byla temperamentní, nebojácná, dobrodružná, odvážná a vřelá dívka. Nebyla typickou novinářkou, vyhledávala neotřelé a originální náměty ke svým textům. Proto na začátku roku 2017 požádala Madsena o interview k článku pro magazín Wired. Chtěla napsat o jeho podomácku vyrobené ponorce, ale také o něm samotném a jeho budování vlastního vesmírného programu. Ten ji zpočátku odmítl. Znovu ji však kontaktoval 10. července s tím, že mohou společně podniknout zkušební plavbu. Kim po rozmýšlení nakonec souhlasila s přibližně dvouhodinovou večerní plavbou a to i přesto, že ten večer s partnerem chystali rozlučkový večírek pro přátele před svým stěhováním do Pekingu, které plánovali na 16. srpna 2017.

Peter Madsen se narodil v roce 1971 jako jeden ze čtyř synů, které v malém dánském městě vychovával pouze jejich otec, poté co se rozešel s Peterovou matkou, když mu bylo pouhých šest let. Jeho otec byl o více než třicet let starší než matka a Peter ho později označil jako násilnického a autoritářského. Společně však sdíleli fascinaci pro války a rakety. Madsen se o svého otce poslední roky jeho života staral. 

Již na základní a střední škole Peter projevoval zájem o studium raketových paliv. Už v roce 1986 úspěšně sestavil a vypustil svůj vůbec první model rakety. Když v roce 1989 zemřel v jednaosmdesáti letech jeho otec, začal se Peter věnovat studiu inženýrství. Díky své domýšlivosti a nemalému seběvědomí školu opustil ve chvíli, kdy měl pocit, že už se toho naučil dost v souvislosti se stavbou vesmírné rakety. 

Podařilo se mu shromáždit finanční prostředky od různých organizací a podporovatelů a se svým společníkem postavil v letech 2001 - 2002 první dánskou soukromou ponorku, pojmenovanou Freya. Ta absolvovala 500 ponorů a poté byla vyřazena z provozu. Později, v roce 2005 a 2008 postavil ještě další dvě ponorky, z nichž jedna nesla nechvalně známé jméno Nautilus. Stavební náklady na výrobu této čtyřicetitunové a osmnáct metrů dlouhé  ponorky se pohybovaly kolem 200 000 $ a mohla pojmout čtyři až osm lidí v závislosti na tom, zda se potápěla nebo operovala na povrchu. Byla v té době největší soukromě vyrobenou ponorkou na světě.

Ke svým projektům měl nadšený a neochvějný přístup, zároveň ale jeho komplikovaná povaha plná umanutosti, domýšlivosti a nesnesitelnosti, kdy jen těžko viděl dál, než na vlastní ambice, způsobovala časté konflikty s ostatními, a to i se svými spolupracovníky.

V květnu 2008 založil firmu Copenhagen Suborbitals a spolu s bývalým konstruktérem z NASA se jim o tři roky později podařilo z plovoucí plošiny úspěšně odpálit raketu do vesmíru. V roce 2014 se rozešli a Madsen sebekriticky přiznal, že si je plně vědom, že na vině je jeho povaha. V tom samém roce založil Peter v Kodani laboratoř s názvem Rocket Madsen Space Lab, v níž pracoval na svém posledním projektu a zároveň velkém snu, osobní interkontinentální balistické raketě, v níž se chtěl vydat do vesmíru. Na celý projekt využíval finanční prostředky pouze z darů svých podporovatelů, kteří v něm viděli potenciál, a z peněz za své přednášky. Prohlašoval: “Naší misí je vyslat člověka do vesmíru.”

Jeho kolegové, kteří pro něj pracovali jako dobrovolníci, ho obdivovali jako velmi výjimečného člověka, který dokáže druhým dodat sebevědomí. Jak už jsem ale zmiňovala, bylo obtížné s ním vycházet, jelikož vše muselo být po jeho a neměl rád, když se mu odporovalo. V celém Dánsku byl velmi známý, dá se o něm hovořit jako o celebritě, případně by se dalo použít i spojení “geniální podivín”. Jak sám prohlásil při jednom z mnoha natáčení jeho práce: “Do análů se zapíšeme jako hrdinové, nebo jako zločinci. Ale tipoval bych toho zločince.”

ČASOVÁ OSA PŘÍPADU

10. srpna - 11. srpna 2017

Kim od Petera Madsena obdržela pozvání na palubu své ponorky, aby s ním udělala rozhovor. Kim se i přesto, že neměla ze setkání ani ze samotného Petera úplně dobrý pocit, k němu připojila a na palubu ponorky nastoupila v 19 hodin. Šlo jí především o to získat rozhovor se známým vynálezcem. Poslední fotografie před jejím sestupem do ponorky byly pořízeny z kolem projíždějící lodi ve 20:30. Přibližně v tu dobu poslala sms svému příteli: “Ještě stále žiju, ale už jdeme dolů! Miluju tě!!!!!! Vzal s sebou kávu a sušenky.”

To bylo naposledy, kdy se mu Kim ozvala. Ponorka se už do přístavu, jak bylo plánováno, nevrátila. Ve 2:30 ráno pak přítel Kim ohlásil její zmizení, jelikož plavba měla být krátká a neměla se protáhnout až do noci. Vyšetřovatelé začali následně plavidlo hledat. Jelikož však Nautilus nebyl vybaven satelitním sledováním, trvalo hledání dlouho. Nakonec ponorku zahlédl záchranný vrtulník jihovýchodně od Amageru 11. srpna kolem 10:30 dopoledne. Přibližně v 10:45 se ponorka během třiceti vteřin potopila. Madsenovi se podařilo doplavat k nedaleké lodi rybářů, kteří ho odvezli do přístavu Dragor. Tam na něj již čekali novináři, žádající vysvětlení a především výpověď, kde se nachází Kim Wallová,  proč se z ponorky podařilo zachránit pouze jeho a a za jakého důvodu se vlastně potopila. Madsen vypověděl, že novinářku vysadil již předešlý večer po 22. hodině u restaurace poblíž severního Refshaleoenu, tedy místa, kde se poprvé setkali. Nehodu a potopení ponorky prý způsobil problém s vyrovnávací nádrží a on sám nedokázal potopení zabránit. Poté ho policisté odvezli na výslech.

Policie následně prohlédla kamerové záznamy z místa, které Madsen jmenoval a kde měl údajně Kim vysadit z ponorky, ale v daném časovém rozmezí na místě k ničemu takovému nedošlo.

12. srpna 2017

Policistům se stále nedaří najít Kim Wallovou a nikdo nedokáže říct, kde se nachází a proč se nikomu neozývá.

Madsen požádal o slyšení a následně změnil svou původní výpověď. Přiznal, že Kim Wallová zemřela na palubě ponorky, ale že to byla nehoda. A popsal, co přesně se stalo. Že poté, co spolu udělali rozhovor, vylezl on jako první z ponorky. Poté vylézala ven Kim, zatímco jí držel poklop. Avšak ve chvíli, kdy přišla vlna, ztratil rovnováhu a poklop pustil. Ten zasáhl její hlavu a způsobil fakturu lebky. Vypověděl, že nebyla žádná šance, jak novinářku zachránit, ležela v kaluži krve a nenahmatal žádný tep. Madsen zpanikařil, mrtvé tělo vytáhl ven z ponorky a pohřbil do moře někde v zátoce Koge, asi 50 km jižně od Kodaně. 

Peter Madsen byl obviněn z neúmyslného zabití 30leté ženy a vzat do vazby.

13. srpna 2017 

Policie vyzdvihla vrak ponorky z hloubky deseti metrů v místě, kde se potopila. Po prvotním ohledání konstatovala, že tělo novinářky se v ponorce nenachází. Případné důkazy měla odhalit až následná expertýza.

O další den později vyšetřovatelé uvedli, že existují důkazy o tom, že byl Nautilus potopen úmyslně. Stejně tak byly na palubě ponorky nalezeny stopy krve.

21. srpna 2017

V případu dochází k důležitému zvratu. V 15:41 toho dne objevil cyklista na břehu vody na pláži v oblasti jižně od Kodaně vyplavené torzo těla bez hlavy a končetin. Krev z torza spolu s krví nalezenou v ponorce odpovídala DNA odebrané z Kimina zubního kartáčku a kartáče na vlasy. Na vyloveném torzu byly navíc patrné četné bodné rány. U dvou z těchto ran se podařilo určit, že je trup utrpěl před nebo vzápětí po okamžiku smrti. Detektiv Jens Moller Jensen řekl: “Pokud jde o pitvu, mohu dodat, že došlo k nějakým zraněním na trupu, která byla zřejmě způsobena záměrně ve snaze zajistit, aby se vzduch dostal z těla a zabránilo se tak jeho nadnášení ve vodě a vyplavení.” K tělu byla také přivázána železná trubka, aby kleslo ke dnu. Příčinu smrti v té chvíli nebylo možné určit.

Madsen popřel, že by tělo rozřezal, zároveň však nenabídl žádné vysvětlení k tomu, proč moře vyplavilo pouze torzo bez končetin.

6. října 2017

Potápěči ve spolupráci se švédskými kynology, specializující se na výcvik psů vyhledávajících mrtvoly ve vodě, nalezli v moři hlavu, nohy a oblečení. Místo nálezu bylo asi 1 km od místa, kde moře vyplavilo torzo těla, v zátoce Koge. Policie uvedla, že každá část byla v samostatném pytli, který byl zatížen kovovými trubkami. V jednom z pytlů bylo spodní prádlo, punčochy a boty patřící Kim Wallové. V tom samém pytli ležel i nůž.

Pitva potvrdila, že hlava patřila novinářce a nevykazovala žádné známky zlomeniny nebo jakékoliv stopy po tupé ráně na lebce. 

Bylo tedy více než jasné, že vyšetřovatele Peter Madsen tahá za nos. Dokud ovšem nebyli schopni určit příčinu smrti a motiv vraždy, nemohli mu nic dokázat.

Vyšetřovatelé však v tu chvíli věděli i to, že Madsen zval na vyjížďku další tři nebo čtyři ženy, ty ho však všechny odmítly.

Na základě nových nálezů, které vyšetřovatelé strategicky pustili do médií, zažádal Madsen o další výslech s tím, že se rozhodl po pravdě říci, co se onu osudnou noc skutečně stalo. Vypověděl, že novinářka nezemřela proto, že ji do hlavy praštil železný poklop. Jako příčinu smrti uvedl nedostatek kyslíku, udušení nebo otravu oxidem uhelnatým kvůli problémům s motorem a vadnými ventily. Prý když stál na věži, zatímco ona byla dole v ponorce, zaklapl se poklop. Vzniklo tím vakuum, kvůli němuž nemohl poklop otevřít. Když se mu konečně podařilo jej otevřít, slezl dolů a ženu tam našel již mrtvou. Nejdříve se ji snažil vyzvednout nahoru z ponorky, ale byla příliš těžká. Až později v noci se prý rozhodl, že její tělo rozřeže na menší kusy.

To, že by se Madsenovi podařilo i přes vzniklé vakuum poklop otevřít, vyvrátila odbornice na ponorky a vypověděla, že by trvalo velmi dlouho, než by se podtlak vyrovnal a poklop se dal znovu otevřít. Podle ní samotné konstruktér lhal, jako když tiskne.

29. listopadu 2017

Policejní potápeči našli v moři jižně od Kodaně obě paže Kim Wallové. Policejní vyšetřovatel Jens Moeller Jensen uvedl, že byly nalezeny asi půl míle od místa, kde byla v říjnu objevena hlava a nohy.

Vyšetřováním bylo také zjištěno, že měl Madsen na počítači videa obsahující mučení a vraždy žen. Slova, která často vyhledával, byla “stětí”, “agónie” a “dívka”. Naposledy osmnáct hodin předtím, než vyplul s Kim na moře. Ve stejný čas také sledoval video, v němž je svázaná žena pomalu podřezávána. Podle vyšetřovatelů bylo video autentické.

Všechna tato poznání vedla vyšetřovatele k závěru, že si Madsen vše dopředu naplánoval. Zjistili také, že oproti svým zvyklostem si ten den vzal do ponorky pilu na dřevo, nůž a kovové trubky. Byl také známou firmou v kodaňských sexklubech. Dospěli k tomu, že se jednalo o sexuální motiv. Ve slipech měl totiž zbytky spermatu.

Důkazy se zdály být jasné, ale pořád byl problém v tom, že patolog nebyl schopen určit přesnou příčinu úmrtí. Uvedl, že příčinou smrti bylo podřezání hrdla nebo udušení. To ovšem nestačilo. 

A pak si vyšetřovatelé všimli určitých nesrovnalostí. Konkrétně, že Petr Madsen vypověděl, že tělo rozřezal až v noci poté, co jej mnohokrát zkoušel vyzvednout z ponorky. Zpráva z patologie však potvrdila, že dvě bodné rány v trupu byly utrpěny před nebo vzápětí po okamžiku smrti. Termín “vzápětí” byl upřesněn v časovém rozmezí do jedné hodiny poté, co nastala smrt. Jens Moeller Jensen a jeho tým konečně dospěli k důkazům, na které tak dlouho čekali.

25. dubna 2018

Obžalovaný Peter Madsen byl shledán vinným a odsouzen k nejvyššímu možnému trestu: doživotí. U soudu se podařilo prokázat, že Madsen Wallovou uvnitř ponorky svázal, mučil, sexuálně zneužil, zavraždil a mrtvé tělo pak rozřezal a hodil do moře. Dokázat se také podařilo to, že čin předem chladnokrevně naplánoval.

Doživotí v Dánsku obyčejně trvá šestnáct let. Před jeho skončením se hodnotí stav odsouzeného, především to, zda představuje pro veřejnost nebezpečí. Je tedy teoretická šance, že se Madsen může po šestnácti letech dostat na svobodu. Pravděpodobnější verze je však ta, že mu vězení bude buďto prodlouženo, protože se odborníci shodnou na tom, že představuje i nadále nebezpečí pro veřejnost, nebo může být zavřen v zabezpečeném psychiatrickém zařízení, pokud to psychiatři uznají za nutné.

20. října 2020 

Madsenovi se podařilo uprchnout z věznice na předměstí Kodaně. K útěku použil velmi věrohodnou atrapu zbraně, s níž ohrožoval strážné ve věznici a také vězeňskou psycholožku. Ostraha atrapu považovala za skutečnou zbraň. Madsen si vzal jako rukojmí jednoho z dozorců a vynutil si otevření brány. Asi kilometr od věznice přepadl bílou dodávku a nutil řidiče pod pohrůžkou zastřelení, aby s ním okamžitě odjel. Nicméně jednomu ze strážců se podařilo do dodávky vniknout, útočníka odzbrojit a nasadit mu pouta. Madsenův útěk tak trval pouhých pět minut.

CO ZAZNĚLO V PRŮBĚHU SOUDNÍHO LÍČENÍ?

“Co uděláte, když narazíte na velký problém? Rozdělíte ho na menší díly. Přesně to jsem udělal.”

“Když jsem ji rozřezával, vybavil se mi film Sedm. Nevidím nic špatného na tom, že jsem v tu chvíli myslel zrovna na něj.”

“Mrtvola si nezaslouží žádný respekt nebo speciální zacházení.”

To, že měla bodné rány na vagíně, nemá vůbec žádný sexuální podtext. Z mé strany na tom opravdu nebylo nic sexuálního.”

Ano, toto vše zaznělo z úst Petera Madsena během soudu.

Před soudem také zazněl text sms zprávy, kterou Madsen poslal své tehdejší manželce krátce po činu: “Vyrazil jsem na krátké dobrodružství s Nautilem, všechno je v pořádku. Pluji v nočním světle, nepotápím se. Obejmi za mě kočky.”

Ze všech možných výpovědí, ať už svědků, nebo přivolaných expertů vyplývá, že sedmačtyřicetiletý Dán byl na jedné straně génius, ale na druhé straně bezcitný psychopat se zálibou ve fyzickém mučení žen.

Psychologové jej označili za extrémně narcistní psychopatickou osobnost bez schopnosti empatie.

SOUČASNOST

Madsen se ve vězení oženil se ženou jménem Jenny Curpen, která se za něj (podle údajů na svém facebookovém účtu) provdala 19. prosince 2019. Jenny je rodačkou z Ruska, opoziční aktivistkou, kreativní umělkyní, ilustrátorkou a bývalou novinářkou, která musela v roce 2012 uprchnout ze své vlasti, jelikož čelila perzekuci za podporu opozice.

Na začátku roku 2022 se s Peterem rozvedla.

V srpnu 2022 byl otci Kim, Joachimovi, diagnostikován nádor na mozku. Léčí se v nemocnici v Trelleborgu ve Švédsku.