Chlapec v krabici

Ahoj, dnes se podíváme na případ chlapce v krabici, jehož identita byla záhadou téměř sedmdesát let. 

V únoru 1957 objevily orgány činné v trestním řízení něco, co šokovalo nejen celou Philadelphii, ale celý svět. Otlučené tělo malého chlapce, který byl nacpán do kartonové krabice a pohozen u silnice kousek za městem. O hrůzném nálezu informoval filadelfskou policii místní vysokoškolák. Nikdo v tu chvíli netušil, že je to jen začátek záhady, která zůstane dlouhých pětašedesát let nevyřešena. 

V prosinci roku 2022 filadelfská policie oznámila, že konečně identifikovala Chlapce z krabice jako Josepha Augusta Zarelliho.  

HRŮZNÝ OBJEV 

25. února 1957 objevila policie lepenkovou krabici, která byla vyhozena na kraji silnice poblíž Philadelphie. Uvnitř krabice, která kdysi obsahovala kočárek od JC Pennyho, našli policisté tělo malého chlapce, částečně zabalené do levné flanelové deky.

Tělo dítěte bylo pokryto modřinami a soudní lékař později dospěl k závěru, že chlapec zemřel po několika ranách do hlavy. Detektivové se neúspěšně pokoušeli identifikovat dítě, které média nakonec pojmenovala „Chlapec v krabici“ a „Neznámé dítě Ameriky“. 

Vyšetřovatelé předpokládali, že někdo dítěti v době jeho smrti ostříhal většinu světle hnědých vlasů. Když chlapce objevili, měl na těle přilepeny chomáče svých vlasů Ten, kdo chlapce ostříhal, to dle soudního lékaře udělal unáhleně. 

Údajně byly na jeho čele čtyři zřetelné modřiny a patolog také objevil známky krvácení do mozku. Policie pak začala uvažovat o tom, že příčinou smrti mohla být nešťastná náhoda. Ten, kdo mu zastřihával vlásky, mohl při držení hlavičky chlapce nechtěně vyvinout příliš velký tlak. 

Brzy poté se ozval filadelfský kadeřník, který si byl jistý, že to samé dítě stříhal přibližně týden před nalezením těla. Tvrdil, že chlapec přišel do jeho kadeřnictví se svým starším bratrem. Rozhodně nebyl nijak zraněný. Muž policii nasměroval do čtvrti Strawberry Mansion poblíž Fairmount Park, kde údajně chlapec žil. Vyšetřovatelé však vůbec nic nezjistili. 

PITVA 

Lékaři, kteří chlapcovu pitvu prováděli, objevili mnoho známek dlouhodobého týrání. S pomocí rentgenových snímků zjistili, že chlapci v době smrti bylo mezi třemi až pěti lety. V době smrti vážil pouhých třináct kilogramů a měřil jen kolem sto pěti centimetrů. Podle soudního lékaře bylo chlapcovo tělo srovnatelné s tělem dítěte, kterému bylo něco málo přes dva roky. Rentgenové snímky také prokázaly zastavení růstu. 

Tělo dítěte bylo pokryto modřinami, jeho rty byly suché a krvavé. Byl tak vyhublý, že mu přes kůži prosvítala žebra. Našly se také důkazy, že mohl mít oční infekci, před smrtí léčenou. 

Soudní lékař však nebyl schopen určit přesný čas jeho smrti. Uvedl, že mohl zemřít dny až týdny před objevením těla. 

TĚLO CHLAPCE BYLO OBJEVENO DŘÍVE

Zatímco policie dítě objevila až 25. února, vysokoškolský student jménem Frederick Benonis našel chlapcovo tělo údajně již o den dříve. 

Frederick byl sedmadvacetiletý student LaSalle Collage a policii uvedl, že na tělo chlapce narazil, když honil králíka. Myslel si, že se jedná o panenku. Policii kontaktoval až o den později, když zjistil, že se ztratilo dítě z New Jersey. To se později ukázalo právě jako chlapec z krabice. 

Vyšetřovatelé nakonec zjistili, že Frederick nález nenahlásil proto, že špehoval dívky v nedaleké škole. Ne proto, že by pronásledoval králíka, jak původně tvrdil.

IDENTITA CHLAPCE

Detektivové i policie vynaložili velké úsilí, aby identifikovali totožnost chlapce. Poté, co orgány činné v trestním řízení objevily tělo, předpokládalo se, že někdo v brzké době nahlásí zmizení dítěte. To se ale bohužel nestalo. Detektivové proto použili řadu různých metod, aby chlapcovu identitu odhalili. 

Filadelfské úřady vytvořily plakát s chlapcovou podobiznou, podrobnostmi o jeho fyzickém vzhledu a o předmětech nalezených v blízkosti jeho těla. Šířili kopie letáku po celém městě, dokonce je náhodně rozdávali na ulici. Úředníci také přikládali leták s fotografií chlapce ke každému účtu za plyn, který město rozesílalo obyvatelům. I když plakát přinesl mnoho tipů, nepomohl policii odhalit totožnost dítěte. 

Ta si jednu chvíli začala myslet, že se jedná o dítě unesené o dva roky dříve, než byl chlapec v krabici objeven, konkrétně 31. října 1955. V tento den unesl neznámý pachatel dvouletého Stevena Craiga Dammana z obchodu s potravinami v East Meadow v New Yorku. Když po dvou letech policie nalezla tělo chlapce v krabici, dožadovala se rodina i veřejnost informace o tom, zda se nejedná o Stevena, a to kvůli podobnému věku a fyzickým vlastnostem. Vyšetřovatelé se tomuto tipu začali věnovat. Zjistili ovšem, že Steven si před zmizením zlomil ruku, zatímco u nalezeného chlapečka se nezdálo, že by utrpěl stejná zranění. Údajně se neshodovalo více věcí a proto vyšetřovatelé došli k závěru, že mrtvý chlapec není Steven.

V roce 2003 orgány činné v trestním řízení porovnaly DNA odebranou chlapci v krabici s DNA Stevenovy sestry a potvrdily, že mezi nimi neexistuje žádné spojení.

Jednou z populárních teorií o nalezeném chlapci bylo, že se jednalo o sirotka z dětského domova, který zemřel nešťastnou náhodou buď pádem z okna, nebo utonutím v jezeře. S touto konkrétní teorií přišel Remington Bristow, soudní lékař z Philadelphie. Bristow dělal rozhovor s manželi, kteří provozovali dětský domov. Když se v roce 1961 po odstěhování manželů zúčastnil prodeje nemovitosti, tvrdil, že v domě objevil kočárek podobný tomu, od kterého pocházela krabice, v níž byl mrtvý chlapec nalezen. Bristow věřil, že chlapec mohl být utajeným dítětem páru, a když zemřel při nějaké nehodě, zbavili se jeho těla.

O více než deset let později vyhledal detektiv, který měl tento případ na starost ženu, o níž si Bristow myslel, že může být matkou nalezeného chlapce. Zjistilo se, že měla se svým manželem syna, který zemřel při nehodě v roce 1957. Nicméně záznamy z márnice prokázaly, že chlapec v krabici nemohl být jejich dítětem. 

Bristow byl přesvědčen, že chlapec spadl do jezera a utopil se. Jeho chodidla a dlaň jedné ruky byly vrásčité, jako by byl delší dobu ve vodě. Vyšetřovatelé však nebyli schopni určit, zda byl chlapec ponořen do vody před svou smrtí nebo až po ní. Faktem ale zůstává, že oficiální příčinou smrti bylo určeno poranění hlavy tupou silou, nikoli utonutí. 

Kromě vrásčitých chodidel a dlaně soudní lékař zjistil, že dítě mělo na těle malé chomáče vlasů z hlavy, což posílilo přesvědčení Bristowa, že byl chlapec v době své smrti mokrý. 

Vyšetřovatelé nějakou dobu pracovali s teorií, že chlapec byl synem kolotočáře. V roce 1961 vyšetřovatelé vyslechli Kennetha Dudleyho a jeho manželku Irene, aby si ověřili, zda chlapec v krabici nebyl jedním z jejich deseti dětí. Pan Dudley byl potulný kolotočář, takže celá rodina cestovala po východním pobřeží, když si hledal práci. 

Bylo zjištěno, že když jedno z jejich dětí, sedmiletá Carol Ann, zemřela v důsledku zanedbání péče a podvýživy, tak ji místo pohřbení zabalili do deky a její tělo odložili do zalesněné oblasti ve Virginii. Přišlo se také na to, že šest z deseti dětí Dudleyových zemřelo v důsledku podvýživy a zanedbání. A co více, žádné z nich se nedočkalo řádného pohřbu. To vyšetřovatele vedlo k podezření, že chlapec v krabici mohl být jedním z jejich synů. Nicméně po výslechu Dudleyových a vyšetřování, kde byli v době nálezu v roce 1957, se ukázalo, že rodina nebyla nijak spojena s neidentifikovaným chlapcem.

Mnoho let po nálezu chlapce v krabici přišel s novou teorií, Bill Kelly, expert na otisky prstů. Domníval se, že chlapec mohl být jedním z mnoha maďarských uprchlíků, kteří emigrovali do Ameriky v 50. letech. Kelly tuto teorii rozvinul po přečtení novinového článku publikovaného v roce 1956, rok před chlapcovou vraždou. Pojednával o lidech, kteří se nedávno přistěhovali z Maďarska do USA. Článek doprovázel obrázek uprchlíků a jeden z nich se nápadně podobal chlapci. Kelly věřil, že policie chlapce nedokázala identifikovat, protože kvůli jeho statusu nedávného přistěhovalce o něm neexistovaly žádné záznamy. 

Po protřídění více než jedenácti tisíc pasových fotografií však Kelly našel maďarského chlapce z článku a zjistil, že je dítě naživu a v pořádku se svou rodinou v Severní Karolíně. 

V průběhu vyšetřování dostali vyšetřovatelé řadu tipů od lidí, kteří tvrdili, že znají chlapcovu identitu i způsob jeho smrti. Jeden z těchto tipů přišel od ženy jménem Martha. Ta vypověděla, že když byla malí, přivedla její matka jednoho dne do jejich domu ve Philadelphii malého chlapce, kterého údajně koupila od obchodníků s lidmi. Ten se prý jmenoval Jonathan a Marthy matka ho nechala spát v jejich sklepě. Martha tvrdila, že její matka, která ji samotnou vystavovala sexuálnímu zneužívání, koupila Jonathana za stejným účelem. Dále vypověděla, že když jednou chlapec zvracel ve vaně, její matku to rozzuřilo natolik, že mu hlavou udeřila o podlahu a tím ho zabila. Po jeho smrti pak Martha byla se svou matkou, když se zbavovala chlapcova těla někde ve Philadelphii.

Detektivové její tvrzení přezkoumali, ale nedokázali najít důkazy, které by prokázaly pravdivost či nepravdivost její výpovědi.

Další teorií o chlapci v krabici bylo, že ho někdo vychovával jako dívku, a proto měli vyšetřovatelé potíže s určením jeho identity. Jedním z největších zastánců této teorie byl Frank Bender, forenzní umělec a spoluzakladatel Vidocq Society, soukromé skupiny kvalifikovaných profesionálů věnujících se řešení zločinů. 

Důvod, proč někdo v době jeho smrti ostříhal chlapci vlasy, byla podle Bendera snaha zakrýt skutečnost, že byl chlapec vychováván jako dívka. I snímky pořízené na místě činu prokázaly, že chlapci někdo vytrhal obočí a to buď před nebo po jeho smrti.

V roce 1998, čtyřicet jedna let od nálezu dítěte, pověření pracovníci exhumovali jeho tělo, aby z jeho ostatků shromáždili důkazy DNA. Forenzní analytici byli schopni extrahovat mitochondriální DNA jednoho ze zubů a použili jeho profil DNA k odstranění vodítek, které zahrnovaly možné žijící příbuzné. 

V roce 1957 zaplatily za chlapcovo pohřbení na hrnčířském poli úřady. Jednalo se o hřbitov určený k uložení ostatků neznámých lidí. Stalo se tak poté, co se k jeho tělu nikdo nepřihlásil. Poté, co vyšetřovatelé extrahovali DNA z jeho ostatků, městští úředníci doporučili, aby byl tentokrát pohřben na hřbitově Ivy Hill ve Philadelphii.

11. listopadu 1998 úředníci chlapce uložili do darované rakve. Na náhrobním kameni je vytesáno „Neznámé americké dítě.“ 

8. PROSINEC 2022

8. prosince loňského roku oznámily philadelphské úřady, že testy DNA potvrdily identitu chlapce v krabici jako Josepha Augusta Zarelliho. Policie se domnívá, že žil ve West Philadelphii kolem 61. a Market Street.

Během tiskové konference philadelphská policejní komisařka Danielle Outlawová o vraždě Josepha řekla: „Ačkoli úřady extrahovaly DNA ze Zarelliho těla v roce 1998, teprve až DNA shromážděná po druhé exhumaci v roce 2019 nakonec potvrdila jeho identitu.“

Přestože nezveřejnili žádná jména veřejnosti, philadelphská policie uvedla, že podezřelí z chlapcovi vraždy stále žijí. Zároveň však policisté potvrdili, že oba jeho rodiče, jež se jim podařilo identifikovat, jsou již po smrti.