Rasová nenávist: vražda Jamese Byrda
Ahoj, dnes se podíváme na jeden otřesný případ devětačtyřicetiletého Jamese Byrda Jr., černocha, který se stal obětí jednoho z nejbrutálnějších činů rasového násilí v moderní americké historii.
Tato vražda upoutala pozornost národního i mezinárodního tisku a vedla k rozšíření zákonů o trestných činech z nenávisti ve Spojených státech.
Nyní vám budu vyprávět Jamesův příběh. Příběh otce, syna, bratra a přítele, který byl zabit pouze pro barvu své pleti.
Než se pustíte do samotného čtení, chtěla bych touto cestou upozornit, že článek obsahuje popisy lynčování muže tmavé pleti zastánci nadřazenosti bílé rasy. Nechybí zde ani citáty pachatelů, které obsahují rasové urážky.
JAMES BYRD JR.
James navštěvoval střední školu JH Rowe v Jasperu, kterou ukončil v roce 1967. Navzdory tomu, že segregace veřejných škol byla v roce 1954 prohlášena Nejvyšším soudem v přelomovém případu Brown v. Board of Education za protiústavní, školy v Jasperu byly integrovány až v roce 1968, rok po Jamesově promoci.
V roce 1970 se James oženil se ženou, jejíž jméno není veřejně známé. Nebo alespoň jsem ho nikde nedohledala. Měli spolu tři děti - Renee, Rosse a Jamieho.
James pracoval jako prodejce, ale kvůli zranění paže z minulosti byl invalidní. V polovině 90. let strávil nějaký čas ve vězení za drobné trestné činy, jako je krádež, padělání a porušení podmíněného propuštění.
James byl ve městě velmi oblíbený. Lidé o něm hovořili jako o talentovaném hudebníkovi, který hrál krásně jak na klavír, tak i na trubku. Bylo o něm známo, že si během chůze venku obvykle zpíval.
7. ČERVNA 1998
Když toho dne lidé odcházeli kostel, začala se mezi nimi šířit děsivá zpráva. Před afroamerickým kostelem na Huff Creek Road bylo nalezeno tělo černocha. Kalhoty i spodní prádlo měl stažené ke kotníkům a chyběla mu hlava a pravá paže.
Případu se ihned ujal Billy Rowles, šerif okresu Jasper. Spolu se svými spolupracovníky začali sledovat krvavou stopu, která se táhla na západ podél silnice. Zhruba po kilometru a půl objevili hlavu a paži muže v příkopu na kraji silnice, vedle okraje betonového propustku.
Krvavá stopa je zavedla až do lesů, na úzkou lesní cestu, podél níž našli boty, roztrhanou košili, klíče a zubní protézu. Našli také peněženku a uvnitř ní průkaz totožnosti patřící Jamesovi Byrdovi Jr.
Pokračovali v chůzi až na nedalekou mýtinu. Byli necelých pět kilometrů od kostela, kde bylo tělo nalezeno. Nemohli si nevšimnout stop, vypovídajících o nějakém boji, k němuž zde došlo. Tráva byla pomačkaná a kolem rozkopané kusy hlíny. Na zemi byly poházeny různé předměty, jako zapalovače, hasák s nápisem „Berry“, dámské hodinky, plechovka s černým sprejem a láhev od piva. Také se zde našla baseballová čepice, později potvrzena jako Jamesova.
CO SE JAMESOVI STALO?
7. června v odpoledních hodinách už prakticky každý ve městě věděl, kdo je obětí a co se stalo. Steven Scott, Jamesův přítel, šel toho večera do kanceláře šerifa vypovědět vše, co věděl. Uvedl, že předchozí večer, 6. června, byl James na večírku, kde ho vidělo mnoho přátel i známých. Dle Scotta odešel kolem půl třetí ráno. O několik minut později ho Scott viděl na korbě starého šedého pickupu se třemi muži bílé pleti vepředu.
Scottovy informace spolu s věcmi, které toho rána našli na mýtině, dovedly šerifa s jeho zástupci ke třiadvacetiletému Shawnu Berrymu.
8. června večer zastavili Berryho, když opouštěl pracoviště v Twin Cinema ve svém šedém pickupu. Rychlý pohled do auta odhalil sadu nářadí, ve které chyběl klíč. Berry byl okamžitě zatčen a převezen do kanceláře šerifa k výslechu.
CO SE DLE BERRYHO OSUDNÝ VEČER STALO?
Berry vypověděl, že on, jeho stejně starý spolubydlící, John William King a jednatřicetiletý Lawrence Brewer byli v noci ze 6. na 7. června v Berryho autě a popíjeli pivo. V jednu chvíli spatřili Jamese, jak jde sám domů. Berry uvedl, že ho znal od vidění, ale neznal jeho jméno. Zpomalil proto své auto a zeptal se, jestli nechce svézt. James souhlasil a nasedl na korbu auta.
Berry policii řekl, že běžel zpět po lesní cestě a křičel, že se na tomto útoku podílet nechce. Nedoběhl však daleko, když za sebou zaslechl auto. V něm seděl King s Brewerem a ti ho vyzvali, aby si nastoupil. James už s nimi v autě nebyl.
Berry se svých kamarádů zeptal, kde je James a jestli ho nechali na mýtině. King odvětil: „S Turnerovými deníky začínáme brzy“. Jeho odpověď odkazovala na román z roku 1978 od neonacisty Williama Luthera Pierce, který knihu napsal pod pseudonymem Andrew MacDonald. Příběh pojednává o rasové válce probíhající ve Spojených státech, která nakonec vyústila v genocidu lidí tmavé pleti.
Po chvíli jízdy odbočil King na Huff Creek Road a začal zrychlovat. Brewer se ohlédl přes rameno, naklonil se ke svým kamarádům a řekl: „Ten negr poskakuje všude kolem“. V tu chvíli si prý Berry uvědomil, že je James přivázán tažným lanem ke kotníkům a oni ho táhnou za autem. Berry se snažil přesvědčit Kinga, aby zastavil a pustil ho ven. Ten se mu však jen posmíval: „Jsi stejně vinen jako my. Kromě toho se totéž může stát milenci negrů.“
Po dalších třech kilometrech zastavili na Huff Creek Road, kde King vystoupil z auta a odpoutal od něj tělo. Během jízdy, když byl tažen za autem se muži utrhla hlava.
Bylo to před afroamerickým kostelem, kde opustili bezhlavé, zohavené tělo. Poté se vrátili do svého bytu a šli spát.
DALŠÍ VYŠETŘOVÁNÍ
Na korbě auta byly stopy rzi ve tvaru řetězu, který však nebyl nalezen. Tommy Faulk, přítel těchto mužů, později u Kingova soudu vypověděl, že často chodili hrát paintball do lesa za přívěsem, v němž žil. Během vyšetřování policie tento les prohledávala a narazila na hromadu klacků a překližky, zakrývající velkou díru. V ní našli asi sedm a půl metrů dlouhý rezavý řetěz, a odpovídal rzi na korbě Berryho auta.
V bytě, kde všichni muži žili, policie zajistila oblečení a boty patřící každému z nich. Na botách a džínách které měl Berry tu noc na sobě, byly nalezeny krvavé skvrny. Ty byly testovány na DNA a byla nalezena shoda s Jamesem. Také skvrny krve na sandálech Kinga a teniskách Brewera obsahovaly Jamesovu DNA.
Testovány byly i nedopalky cigaret objevené na mýtině a na lesní cestě. Bylo na nich nalezeno DNA všech tří mužů.
KDO BYLI PACHATELÉ?
Nejvíce se zde zaměříme na Johna Williama Kinga, protože je obecně považován za toho, kdo celou vraždu vymyslel. Navíc, o životě Berryho a Brewera nelze dohledat mnoho informací.
Ronald King, Johnův otec, byl šokován činem svého syna. On a jeho manželka, která v roce 1991 zemřela, Johna adoptovali jako malé dítě a vychovávali ho v Jasperu spolu se svými dvěma dcerami.
Kingovi bylo v době vraždy třiadvacet let. Ti, kteří ho znali v průběhu jeho vyrůstání, si ho pamatují jako úplně normálního kluka. Až v roce 1992, poslední rok na střední škole, se začal dostávat do problémů se zákonem. Nejprve byl zatčen za vloupání, kdy dostal podmínku. Po zapojení se do dalšího vloupání, tentokrát se svým kamarádem ze střední školy Shawnem Berrym, byli oba posláni na několik měsíců do nápravného zařízení.
King nevydržel bez problémů dlouho. V červenci 1995 byl odsouzen k osmi letům vězení, pravděpodobně za další vloupání a porušení podmínky. Byl poslán do jednotky George Beto, mužské věznice s nejvyšší ostrahou v Texasu, více než dvě hodiny autem od Jasperu.
Jeho spoluvězněm byl Lawrence Russel Brewer. Ten si odpykával trest za vloupání, držení a obchodování s kokainem a za porušení podmínky.
Je potřeba říci, že rasové napětí bývá ve věznicích vysoké a Beto nebyla výjimkou. King tvrdil, že krátce poté, co se do vězení dostal, byl skupinově znásilněn vězni tmavé pleti.
King a Brewer se ve vězení rychle spřátelili, především díky jejich nenávisti k černochům. Oba se připojili k malé skupině bělošských vězňů, kteří zde vytvořili Konfederaci rytířů Ameriky. King postoupil do hodnosti „vznešeného Kyklopa“.
Zatímco byl ve vězení, King také konvertoval od baptisty k ódinismu. Odinismus je forma moderního pohanství pojmenovaná po severském bohu Odinovi. Podle Souther Poverty Law Center je ódismus citát „apelativní pro bílé rasy, protože mytologizuje ctnosti raných severoevropských bílých“.
King byl podmínečně propuštěn v červenci 1997 po odpykání pouhých dvou let z celkového osmiletého trestu. Brewer byl podmínečně propuštěn v září téhož roku a přestěhoval se do bytu v Jasperu k Johnovi a Shownu Berrymu.
Kingova tetování byla hrozivou připomínkou toho, kam až zacházela jeho nenávist. Byl to například černoch visící ze stromu se smyčkou na krku, ďábelsky vyhlížející datel v kostýmu Klanu a erb s konfederační vlajkou a hořícím křížem uvnitř. Hřeben, na kterém měl na každé straně blesk „S“, představující symbol nacistického Schutzstaffela a slova „Árijská hrdost“ pod ním.
V době vraždy pracoval jako balič v místním obchodě s potravinami. Krátce po vraždě Vicky Armstronová, Kingova spolupracovnice černé pleti uvedla, že si s ním při několika příležitostech během práce vyměnila zdvořilosti. Vždy se k ní choval hezky a dle jejích slov jí nikdy nepřišlo, že v sobě chová tak hlubokou a krutou nenávist k černochům.
MĚSTO JASPER PO VRAŽDĚ
Po vraždě se k velké nelibosti místních obyvatel sjeli do Jasperu sjeli reportéři z celé země. Dorazili také členové Ku Klux Klanu a Black Panthers, dychtiví a připravení na konflikt. Tohle bylo opravdu to poslední, co obyvatelé chtěli. Jasper byla tichá komunita s necelými osmi tisíci obyvateli, kde měl každý rád svůj klid. Většinu obyvatel tvořili postarší lidé, kteří i když věděli, jakým zvěrstvem tento čin byl, nestáli o žádné konflikty.
Jamesova sestra Clara Byrd Taylor řekla: „Nechtěli jsme, aby Jamesova smrt vedla k dalšímu násilí. Chtěli jsme jen, ať soudní systém udělá to, co je třeba udělat.“
Další z jeho sester, Mylinda Byrd Washington, uvedla: „Nechceme, aby tento čin přerostl ve velký rasový problém. Moji rodiče tady musí žít. Vím, že to byla strašná nespravedlnost, ale máme velkou důvěru v Jasperskou policii a FBI.“
K úlevě rodiny Byrdů i celé komunity k obávanému násilí nikdy nedošlo. Zejména náboženští vůdci a nově zvolený starosta Jasperu RC Horn sehráli důležitou roli při udržování míru.
Reverend Rodney Norsworth z misionářské baptistické církve Mount Olive řekl o starostovi Hornovi: „Když došlo k incidentu s Jamesem Byrdem, město Jasper sedělo na sudu s prachem. Byli tady Black Panthers. Byl tu Ku Klux Klan. Jakákoli jiskra od kterékoli z těchto skupin zde mohla zažehnout rasovou válku. Starosta Horn město podržel.“
V roce 1998 žili černí a bílí v Jasperu do značné míry oddělené životy - většina černochů žila na východní straně města, zatímco běloši byli rozptýleni po severu, jihu a západě. Ve městě žilo zhruba 45% obyvatelů s tmavé a 55% světlé pleti. Od roku 2020 tvoří Jasper asi 45% obyvatel tmavé pleti , 38% bílé pleti a ostatní rasy, převážně ta latinskoamerická, tvoří zbývající procenta populace.
Názory na to, do jaké míry v Jasperu v době vraždy fungoval rasismus, se mezi jednotlivci různí. Řada bílých popírala, že by byl Jasper rasistické město.
To by mohla dokazovat skutečnost, že mnoho volených úředníků a komunitních vůdců v Jasperu bylo černé pleti. Jednalo se o starostu, dva radní, několik členů školní rady a úředníky činné v trestním řízení.
Reverend baptistického kostela v Jasperu Kenneth Lyons, taktéž černé pleti, který pronesl smuteční řeč na Jamesově pohřbu, třináct let po vraždě promluvil. Byl skálopevně přesvědčen o tom, že Jasper není rasisticky zaostalé místo, za nějž je zpravodajství vydávalo. Lyons také uvedl, že vražda Jamese zasáhla celou komunitu, nejen černochy. Nikdo neměl snahu svalit vinu na druhou rasu za to, co se stalo.
Nicméně Jasper byl v roce 1998 rozdělen na bílé a černé bez ohledu na to, co řekl reverend Lyons. Asi nejvýraznějším příkladem toho byla skutečnost, že i městský hřbitov byl stále segregovaný. Starý rezavějící plot odděloval hroby černých obyvatel od bílých.
Plot byl odstraněn krátce po vraždě Jamese Byrda. Tento krok měl podpořit soudržnost celé komunity. Gesto však poněkud zapadlo. Poté, co v roce 2012 v Jasperu znovu vzplanulo rasové napětí kvůli vyhození prvního šéfa černošské policie, zůstává i nyní hřbitov segregován. Bílé rodiny vlastní pozemky na vrcholu kopce a černoši, včetně Jamese a jeho rodičů, na úpatí kopce. Hřbitov není ve vlastnictví města a o všem kolem jeho provozu rozhoduje správní rada složena ze staršího bělošského obyvatelstva.
Albert K. Snell, člen správní rady bílé pleti, v roce 2012 uvedl: „Je to náš zvyk, tady na jihu, tady v Jasperu. Máme stejný hřbitov, ale nemícháme bílé a černé hroby. Jsou oddělené. Dát sem černou? Ne, ne, to bychom neudělali. To by bylo proti našemu zvyku, proti našemu způsobu, jak věci dělat.“
K celé situaci a vraždě Jamese se vyjádřila i Hilda Kellumová, padesátiletá bělošská obyvatelka: „Nikdy předtím tu rasový problém nebyl. Teď bude jeden.“
Gwendolyn Chrisholm, černošská obyvatelka Jasperu, k rasismu ve městě řekla: „Myslím, že byl vždy rozšířenější, než si kdokoli chtěl připustit.“
Komentáře
Okomentovat