Nevyřešená vražda: Dorothy Jane Scott

Dorothy Jane Scott byla dvaatřicetiletá svobodná matka ze Stantonu v jižní Kalifornii. Za jedné teplé letní noci roku 1980 skončil její dobrý skutek únosem a následnou vraždou. I po více než čtyřiceti letech zůstává její vražda neobjasněna. 

Dorothy, narozena 23. dubna 1948 byla svobodná matka žijící se svou tetou a čtyřletým synem Shantim v Santonu v Kalifornii. Pracovala jako sekretářka pro dva obchody v Anaheimu. Podle svých spolupracovníků a přátel byla oddanou křesťankou, která nepila, nekouřila, ani neužívala drogy. S péčí o malého syna jí pomáhali rodiče, žijící nedaleko. Shantima hlídali převážně v době, kdy bývala Dorothy v práci. Ta každý večer svého syna vyzvedla, doma uvařila večeři a pak společně buď sledovali animované filmy, nebo mu četla knihu.

Podle slov své rodiny Dorothy téměř vůbec nerandila. Její největší snahou bylo vytvořit pro svého syna dobré prostředí pro spokojený život. 

28. květen 1980 začal jako každý jiný den. Dorothy vysadila Shantima u rodičů a jela do práce. Jeden její kolega, Conrad Bostron, si po celou dobu stěžoval, že mu není dobře. Později si Dorothy všimla, že má na paži velký červený flek. Oba to znepokojilo a tak mu Dorothy navrhla, že ho odveze do nemocnice. Jela s nimi ještě jedna kolegyně, Pam Head. Bylo kolem deváté hodiny večer a Dorothy se cestou do nemocnice zastavila u svých rodičů zkontrolovat syna a informovat je, že si ho dnes vyzvedne později, než bylo původně v plánu. 

Lékaři Conrada vyšetřili a zjistili, že ho kousl pavouk černé vdovy. Naštěstí se nejednalo o nic vážného. Dorothy a Pam si v čekárně četly časopisy a čekaly, než jejich kolegu propustí do domácí péče. Bylo asi jedenáct hodin večer, když byl Conrad propuštěn. Dorothy řekla, že dojde pro auto na parkoviště a počká na ně před vchodem do nemocnice. Pam s Conradem na svou kolegyni nějakou dobu čekali, ale když se stále neukazovala, vyrazili zpátky na parkoviště. 

V tu chvíli dvojice spatřila Dorothino bílé kombi Toyota z roku 1973, jak vyjíždí z parkoviště, zatáčí za roh a odjíždí pryč. Auto mělo zapnutá dálková světla, takže nebylo možné vidět, kdo sedí za volantem. Pam o tomto později řekla: „Mávali jsme rukama. Musela nás vidět. Když odjížděla na druhou stranu, běželi jsme za ní, ale auto stále zrychlovalo.“ 

Pam a Conrad, zmatení a znepokojení tím, co se stalo, zůstali v nemocnici několik hodin a čekali, zda se pro ně Dorothy vrátí. To se ale nestalo. Zavolali proto jejím rodičům z telefonu v nemocnici a zeptali se, jestli přijela vyzvednout Shawna, na což odpověděli, že ne. 

Její rodiče, Jacob a Vera, nějakou dobu čekali, jestli Dorothy nepřijede a když se tak nestalo, nahlásili její zmizení na policii. Dle jejich slov je policie nebrala moc vážně, protože přeci jen byla jejich dcera dospělá a krom toho, že odjela z nemocnice bez svých kolegů a nevyzvedla malého syna, který byl u svých prarodičů, se prakticky nic nestalo. 

Na druhý den v časných ranních hodinách, bylo objeveno Dorothino vyhořelé auto v uličce v Santa Ana, asi 16 kilometrů od nemocnice. V tu chvíli začala policie pracovat s teorií, že byla unesena. Zároveň však nechtěla, aby začala veřejnost panikařit, a proto Jacobovi a Vere doporučili prozatím o všem mlčet.

VŠE ZAČALO TELEFONÁTEM 

Pár měsíců přes únosem začala Dorothy dostávat podivné telefonáty od neznámého muže. Ten jí střídavě vyznával lásku a zároveň jí vyhrožoval smrtí: „Až tě dostanu, rozsekám tě na kousky, aby tě nikdo nikdy nenašel!“ 

Bylo více než jasné, že muž Dorothy sleduje. Dokázal totiž velmi podrobně popsat, kde zrovna byla a co dělala. Jednou jí dokonce zavolal, ať jde ven před dům, že jí tam nechal dárek. Na předním skle jejího auta byla zvadlá růže.

Když začalo být jasné, že znepokojivé hovory v dohledné době nepřestanou - naopak byly čím dál častější a hrozivější, rozhodla se Dorothy začít chodit na karate. Chtěla vědět, jak se bránit případnému útoku, pokud by stalker myslel své výhružky skutečně vážně. Dokonce uvažovala o koupi zbraně. 

Bohužel jsem nikde nezjistila, zda Dorothy tuto skutečnost nahlásila na policii, nebo si vše nechávala pro sebe. 

DALŠÍ TELEFONÁTY

Během několika dní po zmizení Dorothy zazvonil u Jacoba a Very doma telefon. Když zvedli sluchátko, volající se zeptal: „Jste příbuzná Dorothy Scott?“ Vera odpověděla, že ano, že jsou její rodiče. Volající jim oznámil, že ji má a poté telefon zavěsil. 

Jacob byl už unavený tím, že musí o zmizení své dcery mlčet, a tak zavolal do novin Register v Santa Aně a pověděl jim o pohřešování Dorothy. Ještě téhož dne noviny informovaly veřejnost o jejím možném únosu. 

Chvíli poté, co tato zpráva obletěla komunitu, obdržel šéfredaktor Registru Pat Riley velmi zvláštní telefonát: „Byla moje láska...přistihl jsem ji, jak mě podvádí s jiným mužem. Ona popírala, že by někoho jiného měla. Proto jsem ji zabil.“, vzlykal hlas v telefonu. Pat se také nechal slyšet, že volající znal podrobnosti o jejím zmizení, které nebyly uvedeny v novinovém článku. Věděl například, co měla na sobě tu noc, kdy z nemocnice zmizela. 

Po čtyři dlouhé a mučivé roky Jacob a Vera sem tam obdrželi posměšný telefonát. Většinou přicházel ve chvíli, kdy byla Vera sama doma. Bylo evidentní, že si autor těchto telefonátů libuje ve smutku a strachu, který rodičům Dorothy způsobuje. 

Policie se rozhodla hovory odposlouchávat, ale tyto snahy o identifikaci volajícího se nesetkaly s úspěchem. Při žádném hovoru nezůstal na lince dostatečně dlouho, aby byla policie schopna určit, odkud hovor přichází. Někdy volající tvrdil, že má Dorothy stále u sebe a že je naživu. Jindy se smál a říkal, že ji zabil. 

DOROTHY BYLA NALEZENA

6. srpna 1984 se potvrdily nejhorší obavy Jacoba a Very. Subdodavatel pro telefonní společnost Pacific Bell, která poskytuje telefonní služby v Kalifornii, narazil na lidské ostatky během kopání do země kvůli položení kabelů pod Santa Ana Canyon Road. Vedle byly položeny dámské náramkové hodiny a tyrkysový prsten. 

Ostatky byly převezeny do kanceláře koronera v Orange County, kde je doktor Robert Kelly identifikoval jako Dorothy Jane Scott. Kelly uvedl: „Bylo přítomno osm stoliček. Ty přesně odpovídaly zubním záznamům Dorothy.“ 

Bylo potvrzeno, že šperky nalezené u ostatků patřily Dorothy. Po několika dnech bylo taktéž potvrzeno, že se Dorothy stala obětí vraždy. Kvůli vážnému poškození kostí však nebylo možné určit příčinu smrti. Ví se však, že vrahem byl zcela jistě záhadný volající, který trápil rodiče Dorothy a před tím i ji samotnou. 

Poté, co se ve městě rozšířila zpráva o nálezu těla, obdrželi Jacob a Vera poslední telefonát. V něm jim mužský hlas položil otázku: „Je už Dorothy doma?“ 

Jacob i Vera zemřeli dříve, než zjistili skutečnou identitu muže, kvůli kterému se jejich milovaná dcera denně bála o svůj život a který ji nakonec o život připravil. 

JINÁ DOBA

V roce 1980, kdy k tomuto zločinu došlo, bylo mnohem menší povědomí o pronásledování a nebezpečí, které takové chování představuje, jak může eskalovat a přerůst ve vraždu. Pronásledování se často nebere tak vážně, jak by mělo. Dnes máme mnohem více výzkumů o pochopení stalkerů a toho, jak se projevuje jejich chování. Nyní také víme, kolik zavražděných žen bylo před smrtí svým vrahem pronásledováno. Nebylo potvrzeno, že by stalker Dorothy byl jejím bývalým partnerem nebo někým, s kým měla jakýkoliv vztah. Tento muž ji však mohl sledovat, aniž by vyvolával podezření v okolí.

Jeho telefonáty naznačují, že byl Dorothy posedlý, možná do ní byl zamilovaný. Posedlost a fixace jsou klíčové rysy chování pronásledovatele a také hlavní varovné signály toho, jak velké nebezpečí může stalker představovat.