Vražda Ondry H.: pachatele dopadli o 13 let později

 5. prosince roku 2001 přišla do baru u Jelínka ve Zlíně na Jižních Svazích uklízečka, aby nastoupila na svou ranní směnu. To, co se stalo poté, co do provozovny vstoupila, se jí vrylo do paměti natolik, že na to už v životě nezapomene. Na zemi uvnitř baru našla v tratolišti krve ubodaného teprve osmnáctiletého Ondru H, který zde pracoval jako číšník. Mladík byl ubodán čtrnácti ranami nožem. Z podniku zmizela i tržba necelých třiceti tisíc, alkohol a cigarety.

Uklízečka ihned kontaktovala policii a zanedlouho se rozeběhlo velké pátrání, při němž policisté vyslechli mnoho svědků. Bohužel na místě činu nenašli mnoho důkazů, které by mohly pomoci vraha dopadnout. Případ byl proto odložen. 

V září 2004 se na rodinu zavražděného chlapce obrátila neznámá osoba, která jim sdělila, že má zásadní informace, ale chce je předat utajeným způsobem. Neznámý sdělil, že v krabičce cigaret, nalepené v odpadkovém koši v zámeckém parku ve Vizovicích, naleznou vzkaz. Na místě byla skutečně nalepená krabička od cigaret s pečlivě složeným dopisem uvnitř. 

V něm mělo být uvedeno, že neznámý pisatel koupil v době po vraždě mobilní telefony, které, jak se později dozvěděl, byly odcizeny právě při vraždě Ondry H. Později, zřejmě po odpykání trestu odnětí svobody, se teprve tento člověk dozvěděl, odkud mobilní telefony pocházely. Předal rodině poškozeného i policii popis pachatele spolu s jeho jménem. Údajně mělo jít o někoho, kdo byl v souvislosti s vraždou Ondry H. kdysi podezřelý. 

Až po dlouhých dvanácti letech, v roce 2013, kdy vznikl nový policejní speciální útvar s názvem Tempus, zabývající se neobjasněnými případy vražd. Ten případ Ondry H. znovu otevřel.  

V červnu 2014 proběhl policejní zátah ve zlínském baru U Béédi na autobusovém nádraží, kde policie zadržela tehdy třiačtyřicetiletého Jana Prokopa. Toho na základě svědectví jeho přítelkyně podezírali ze spáchání této ohavné vraždy.  

V jednom z rozhovoru Ondrova maminka uvedla: „Ondra byl zlatý človíček. Nevšimla jsem si u něj ani nějaké puberty. Nechci jej vynášet do nebe jen proto, že ho někdo zabil, ale on byl opravdu velmi hodný. Vystudoval obor kuchař-číšník v červnu 2001, v červenci měl osmnáct, takže jsme měli co oslavovat. 30. listopadu měl svátek a my jsme chtěli, aby v hospodě U Jelínka, kam nastoupil, skončil. Nechávali jej tam totiž jako čerstvě vyučeného dělat přes noc do rána. Takže toho 30. listopadu odtud měl odejít. Jenže provozní ho přemluvil, aby zůstal ještě jeden měsíc. Aby vydržel do konce roku. A za týden byl Ondra mrtvý. Bylo to hrozné, chtěla jsem se zabít. Ale měla jsem ještě jednoho syna, manžela i přátele, kteří do mě tenkrát hučeli: máš ještě jednoho kluka, musíš jít dál, musíš vydržet! Tak jsem se vrátila do života a začala žít a fungovat dál kvůli mladšímu synovi. Navíc v té době to velice špatně snášel, měl teprve osm let. Viděl mě pořád plakat a začal mít pocit, že Ondru mám radši.“ 

Reportér se Ondrovy maminky také zeptal, zda poté, co byl případ odložen věřila, že se podaří chytit vraha. Na to odpověděla: „Já jsem ze začátku, když případ odložili, nechtěla přestat věřit. Proto jsem psala na všechny strany, dokonce i k Nejvyššímu soudu, stále jsem volala, ale nechtěli se mnou dál ani komunikovat. Tak jsem přestala věřit, že vraha našeho Ondry někdo někdy potrestá. Když chytili Ondrova údajného vraha, začala jsem se úplně třepat. Znovu se mi to vše objevilo před očima. Bylo to velmi silné, už jsem nevěřila, že se jej podaří dopadnout.“ 

CO SE STALO ZE 4. NA 5. PROSINCE 2001? 

V ranních hodinách 5. prosince 2001 osmnáctiletý Ondra zrovna uklidil a chystal se zavřít bar U Jelínka, když ho někdo brutálně napadl nožem. Dle státního zástupce Romana Kafky byl útok zvlášť surový. 

Nejspíše se vše odehrálo tak, že pachatel vstoupil do baru hlavními dveřmi, ve kterých byl zastrčen klíč, jímž zamkl dveře. Následně Ondru dvakrát bodl. Mladý číšník se pokusil utéct, z baru se však kvůli zamčeným dveřím bohužel nedostal. Nejspíš se pak strhla „honička“ kolem kulečníkového stolu, umístěného uprostřed místnosti. Vrah mladíka pronásledoval a pokaždé, když ho dohnal, zasadil mu další bodnou ránu. Podle žalobce měl útok trvat asi pět minut. 

Matka Ondry H. následně vypověděla, že tu noc špatně spala. Ráno vypravila mladšího syna do školy a šla si znovu lehnout. Dopoledne po návratu manžela z práce zjistila, že Ondra nespí ve svém pokoji. Okamžitě se společně vypravili k baru, kde pracoval. Uvedla: „Tam už byla policie, pásky všude kolem, nechtěli mi Ondru ukázat.“ 

VÝPOVĚDI A SOUD JANA PROKOPA 

Obžalovaný Jan Prokop vinu odmítl. U soudu tvrdil, že se se zavražděným znali, hráli společně hry a půjčovali si CD s muzikou. Vypověděl: „Ten večer jsme se spolu bavili u baru a hráli kulečník. Vypil jsem asi deset piv, nějaké panáky a udělalo se mi zle. Zvracel jsem a poté odešel domů,“

O tom, že je Ondra po smrti, se údajně dozvěděl z televize a pak mu to volala i jeho sestra.

U soudu vypovídala i tehdejší Prokopova přítelkyně, jejíž svědectví bylo klíčové: „Nad ránem mě probudil hluk, tak jsem vstala z postele, vyšla z pokoje a uviděla na chodbě obžalovaného, jak se sklání nad sportovní taškou, ve které byly lahve s alkoholem a mincovníky do automatů. Bundu měl od krve.“ 

Obžalovaný se měl údajně v letech po vraždě před ní prořeknout, kdy uvedl, že ho chtěl zabít, ale že „ho Ondra viděl.“ 

U soudu vypovídal i bratr obžalovaného. Uvedl, že když ráno přijel k matce do bytu, kde bydlel i Prokop, byl mimořádně podrážený a rozklepaný. Při pití kávy se mu třásly ruce. Dále vypověděl: „Když jsem se ho zeptal, proč má bundu od krve, tak řekl, že se porval v hospodě,“ 

U obžalovaného doma policie našla několik nožů, které si nechával vyrábět a běžně je nosíval viditelně na opasku. Když mu soudkyně nože předložila, potvrdil, že jsou jeho. Také uvedl, že tehdy jeho finanční situace nebyla příliš dobrá. 

Jeho tehdejší přítelkyně u soudu také vypověděla, že bundu a jeden nůž už po té noci nikdy neviděla. Nevěděla, kam zmizely. 

V dalším rozhovoru se reportér ptal Ondrovy maminky, jaký trest by vrahovi přála. Odpověděla: „Aby byl ve vězení co nejdéle a aby si ho tam pořádně podali. Chtěla bych pro něj nejpřísnější trest v nejpřísnějším vězení. Přeji mu to nejhorší. Nepřála bych vrahovi Ondry smrt, ale pomalé umírání. Protože co jsem se ze spisu dozvěděla, Ondra musel strašně trpět, než umřel. Kdyby pachatele například na oplátku někdo zabil, měl by to moc jednoduché. Já chci, aby trpěl. Je to hrozné, ale chci to.“ 

Krajský soud poslal Prokopa na sedmnáct let do vězení. Ten se však na místě odvolal. Jeho obhájce Tomáš Sedláček uvedl: „Nesouhlasíme se soudním hodnocením důkazů i s rozhodnutím o vině a trestu. Nebyla jiná možnost, než se proti všemu odvolat.“

Státní zástupce Roman Kafka, který pro Prokopa navrhl právě výjimečný trest sedmnáct let, byl s rozsudkem spokojený. Uvedl: „Velkou roli hrál časový odstup od vraždy. Kdyby byl menší, myslím si, že bychom se blížili k horní hranici výjimečného trestu, který je až dvacet pět let nebo doživotí,“ Uvedl také, že obžalovaný podle něj vraždil kvůli zisku - odnesl peníze, cigarety, alkohol a mobilní telefony. 

Dle zdrojů, ze kterých jsem čerpala, je tedy zřejmé, že Prokop chtěl Ondřeje jen přepadnout. Mladý číšník však vnímal svou povinnost bránit bar a jeho majetek za každou cenu. A to i za cenu života. 

Soudkyně Iveta Šperlichová uvedla: „Útok musel být brutální a bolestivý. Utrpení, které poškozený musel zažívat, si asi nikdo nedovede představit,“ 

Když se maminky Ondry ptali, co patřilo k těm nejtěžším věcem, které musela po smrti svého syna udělat, uvedla: „Nejvíc mi vadilo v době, kdy jsme žádali o bezplatného zástupce, že mi napřed od policie přišla zpráva, kde úplně detailně popisují, jak Ondru vrah zabil, jak to probíhalo. Já jsem to nechtěla číst. Pak to znovu přišlo od soudu, kde psali, že mi schvalují bezplatného zástupce, tak mi zase k tomu poslali detailní popis toho, jak vrah honil Ondru po té hospodě a jak ho zabil.“