Horor v džungli: Kris Kremers a Lisanne Froon - 2. část

 Ahoj! Druhou část příběhu o Kris a Lisanne jsem se snažila zpracovat co nejdříve. Kdo nečetl první část tohoto příběhu, dávám odkaz zde. V první části jsme si uvedli něco o dívkách, proč jely do Panamy, co tam dělaly a také jsme si pověděli o jejich osudném výletu na Pianistu, ze kterého se již bohužel nevrátily. Dále jsme si řekli o nalezeném batohu, o podrobné policejní zprávě a také o tom, co v batohu bylo. Dnes si povíme zase o něco víc o hororu, který obě dívky musely prožít... 

VZORKY DNA 

Nyní navážu na konec první části a řekneme si o analýze DNA, která byla na batohu objevena. Dle policie bylo odebráno celkem 13 vzorků DNA z popruhů, zipů a okrajů batohu. Nějaká DNA se našla i na podprsenkách. Ze 13 vzorků byla DNA nalezena pouze na třech vzorcích. Takže odebrali třináct různých vzorků a pouze ve třech případech se objevila něčí DNA. Ukázalo se, že patří více lidem. Nejméně dvou ženám a jednomu muži. Divné ale je, že žádný ze vzorků neodpovídaly Kris a Lisanne. Je přece více než stoprocentní, že se dotkly svého batohu. Údajně jejich DNA mohla být smyta ve vodě. A pokud tomu tak opravdu bylo, tak DNA jiné osoby, která s batohem manipulovala, mohla být také pryč. Dokonce ani DNA od páru, který batoh našel, nebyla zaznamenána a porovnána. Nikdy se nezjistilo, komu DNA na batohu patřila. 

Místní noviny uvedly, že detektiv Betzaida Pittíová, která případ vedla, tyto stopy nikdy řádně neprověřila. Pokud jde o telefony a fotoaparát, tak nizozemská forenzní zpráva nezjistila profily DNA na těchto věcech. Policejní záznamy ale ukazují, že byly z obou mobilních telefonů odebrány jak otisky prstů, tak i vzorky DNA, ale nikdo nebyl identifikován. Pokud jde o ty otisky prstů, tak jsem se dočetla, že bylo nalezeno až třicet čtyři různých otisků. Třináct na batohu, dvanáct na telefonech a foťáků a šest na podprsenkách. Ale je nutno podotknout, že ani samotní vyšetřovatelé ne vždy s důkazy nakládali tak, jak by měli. 

DATA V TELEFONECH

Teď si povíme o telefonech dívek. K telefonu Samsung Galaxy, který patřil Lisanne, se vyšetřovatelé bez problému dostali. Ale iPhone utrpěl poškození vodou, ale na jeho paměťovou kartu se bylo možné podívat v jiném zařízení. Tyto údaje o registrovaném používání mobilního telefonu byly zveřejněny forenzními zprávami Nizozemského forenzního institutu a také je potvrdil právník rodiny Kremersových. 

1. duben - den zmizení dívek: 

• Kolem 16:39, kdy bylo ještě světlo, proběhl první pokus o zavolání na tísňovou linku 
• Asi o deset minut později, v 16:51, byl proveden druhý pokus. 

V obou případech bylo vytočeno nizozemské tísňové číslo 112. 112 je evropské číslo tísňového volání, které se také používá v některých zemích mimo EU. V případě potřeby vás přepojí na tísňové číslo země, ve které se nacházíte. Funguje také v Panamě. Ale kvůli špatnému signálu se dívky o pomoc nedovolaly. 

• V 17:52 byly oba telefony vypnuty. 

2. duben - druhý den zmizení dívek: 

• Byly provedeny tři pokusy o zavolání - v 6:58, 8:14 a 10:53 
• Ve 13:50 se telefon Samsung pouze zapnul a znovu vypnul
• V 16:19 se telefon Samsung zapnul a zůstal zapnutý celou noc z 2. dubna na 3. dubna
• iPhone od Kris byl použit jednou a to při volání na linku 112 v 8:14 a při tom byl pořízen snímek obrazovky telefonu
• Ve 13:50 jeden z jejich hovorů zřejmě navázal krátké spojení 
• Ve 13:56 se Lisanne svým telefonem Samsungem dokázala spojit s číslem 112, ale pouze na jednu až dvě sekundy

Mezi posledním hovorem 2. dubna a prvním hovorem 3. dubna uplynulo dlouhých dvacet dva hodin. 

3. duben - třetí den zmizení dívek: 

• Telefon Lisanne (Samsung) byl celou noc zapnutý
• Mezi 2:21 a 2:41 byla v telefonu Samsung použita aplikace počasí 
• Ve 2:41 byly použity aplikace operačního systému Android, ale není známo které 
• V 7:36 měl Samsung jen 1% baterie a byl vypnutý
• V 9:32 byl iPhone zapnut a Kris se pokoušela dvakrát dovolat na 911 - telefon neměl žádné připojení k mobilní síti, takže hovor neproběhl stejně tak, jako všechny ostatní pokusy s výjimkou druhého dne, kdy proběhlo spojení na dvě sekundy. 
• Poté byl telefon vypnut
• V 11:47 se iPhone opět zapnul a po chvíli se vypnul 
• V 15:59 byl iPhone zapnutý a na WhatsApp byl vyhledán kontakt ‚‚Mytiam, 00 57 679xxxxx‘‘ - nejedná se o překlep 
• Poté se telefon vypnul. 

4. duben - čtvrtý den zmizení dívek: 

• Ve 4:50 byl telefon Samsung zapnut a následně hned vypnut 
• V 5:00 se Samsung opět zapnul a hned vypnul 
• Baterie Samsungu byla nyní na 0% 
• V 10:16 byl iPhone zapnutý a hned vypnutý
• Totéž se s iPhone opakovalo ve 13:42

5. duben - pátý den zmizení dívek: 

• V 10:50 se iPhone zapnul a ihned se vypnul - to bylo naposledy, kdy byl správně zadán PIN na odemknutí obrazovky
• Od této doby byl zadán buď nesprávný PIN na odemknutí obrazovky, nebo nebyl zadán žádný PIN na odemknutí obrazovky - ten, kdo se přihlašoval, zadal určitý počet špatných kódů, takže byl telefon zablokován
• Ve 13:14 byl na Samsungu vytvořen soubor protokolů, což je možné pouze v případě, že je telefon napojen na napájení. Telefon jako takový se však nezapnul a baterie měla pravděpodobně nedostatek energie na zahájení procesu spuštění telefonu, než se vypne. 
• Ve 13:37 se iPhone zapnul a vypnul, ale PIN kód SIM karty buď nebyl zadán, nebo nebyl zadán správně. To nelze určit.

6. duben - šestý den zmizení dívek: 

• V 10:26 se iPhone zapnul a vypnul - PIN SIM karty nebyl zadán, nebo nebyl zadán správně
• Ve 14:35 se iPhone zapnul a vypnul, opět bez správného PIN kódu

7. dubna, 8. dubna a 9. dubna nebyla zaznamenána žádná aktivita ani na jednom z telefonů. Ovšem dívky musely být v noci 8. dubna vzhůru, protože udělaly asi 90 fotek.

Postupem času byly stále méně využívány pokusy o zavolání záchranné služby. Telefon se pouze zapínal a vypínal až do 11. dubna. 

11. dubna se iPhone zapnul v 10:51 a zůstal zapnutý hodinu a čtyři minuty. Poté se vypnul a baterie mobilu byla na 22 %. To bylo naposled, co byl telefon použit. 

V jejich telefonech také nebyly nalezeny žádné neodeslané textové zprávy, ani zprávy na rozloučenou, nebo kde jsou, s kým jsou... Zkrátka nic. 

Podle některých zdrojů bylo mezi 7. a 10. dubnem provedeno nejméně 77 pokusů dostat se do telefonu. Jiní tvrdí, že tolikrát byl zadán nesprávný PIN kód. Jedna zpráva o tomto problému s PIN kódem říká toto: ‚‚iPhone od Kris je nutné pokaždé odemknout čtyřmístným bezpečnostním kódem, což je 0556 a poté zadat SIM PIN kód. Od 1. do 5. dubna je telefon neustále aktivován jako zapnutý.‘‘ 

Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že iPhone musel být aktivní mezi 1. a 5. dubnem, tedy do rána 5. dubna. Nicméně 5. dubna ve 13:37 se iPhone aktivoval čtyřikrát bez PIN kódu nebo jeho špatným zadáním. 6. dubna, například v 10:25 a 13:37. Ve skutečnosti však dochází k účelovým akcím, jako je přejetí prstem po obrazovce telefonu a vyšetřovatelé řekli, že je nenapadají žádné technické důvody, proč se tak stalo, ale domnívají se, že příčinou této změny přihlašovacího vzoru je jiná osoba než vlastník, která se snaží získat přístup k iPhone. Je tedy více než pravděpodobné, že to byla třetí osoba. K tomuto závěru dostěli také díky tomu, že v té době, a tedy i dnes, mají chytré telefony na zamykací obrazovce možnost tísňového volání. Lze bezesporu kontaktovat pohotovostní služby bez odemykání telefonu. Proto je možné, že ten třetí člověk, který tam s dívkami mohl být, chtěl mít přístup k telefonu. Nejen k zavolání pomoci. Možná, že už v tu chvíli byla Kris mrtvá a Lisanne si nezapamatovala její PIN a snažila se získat přístup do iPhone. 

Do hlavy mi však nejde jedna věc... Proč se nepokusily poslat SMS? Ať už rodině, nebo komukoliv. Vzhledem k tomu, že se jim podařilo spojit s tísňovým voláním na dvě sekundy, bylo by možné, aby se během této krátké doby SMS zpráva odeslala. Navíc rodiče Lisanne v médiích uvedli, že se svou dcerou komunikovali převážně přes SMS nebo WhatsApp. Také si obě dívky vedly deník, takže měly přirozeně sklony věci dokumentovat písemně, ale krom nalezených fotek po nich nezůstaly žádné osobní vzkazy. 

Možná si vzpomínáte, že jsem v první části psala, že otec Kris a také její přítel potvrdili, že se Kris se svým přítelem telefonicky spojila 1. dubna kolem 14:00 odpoledne. Jak se spolu mohli spojit, když dle dat z telefonu je jasné, že v tu dobu už dívky byly v zóně bez mobilního příjmu? 

FOTOGRAFIE Z DIGITÁLNÍHO FOTOAPARÁTU 

Nyní si něco řekneme o digitálním fotoaparátu, který se nalezl v batohu Lisanne. Vyšetřovatelé si zde mohli prohlédnout asi 133 po sobě jdoucích fotografií. Fotografie, které byly zveřejněny, vypadají ostře a jemně, v tom smyslu, že u těchto souborů nedošlo k žádnému poškození vodou. Foťák neměl možnost lokalizace pomocí GPS, takže vyšetřovatelé mohli určit, nebo spíše odhadnout místo, kde byly fotografie pořízeny jen na základě okolí, které bylo viditelné. 

První fotografie, které si vyšetřovatelé prohlédli, ukázaly dívky v dobré náladě právě 1. dubna, což potvrdilo, že se vydaly po stezce Pianista a dostaly se do džungle - tedy, většina lidí tomu říká džungle, ale jeden muž, který v Boquete žije, říká toto: ‚‚Jen nejvyšší část je džungle. Zbytek tvoří tropický horský les s pastvinami a krávami. Není to zdaleka tak divoké, jak byste si mohli myslet.‘‘

Takže se tedy vydaly do hlubokých lesů, několik hodin před prvním pokusem spojit se s tísňovou linkou, ale bez známek něčeho neobvyklého. Dívky se navzájem fotily. První fotografie ukazují, jak jsou po stezce. Fotografie očíslovány 481 až 486 ukazují dívky zhruba v polovině cesty Pianista. Zde můžete vidět nekteré z fotografií, které byly zveřejněny: 

Další fotografie ukázaly, že dívky byly na vyhlídce El Mirador a poté následovala řada selfie fotek na summitu Pianista. Většinou všechny tyto fotky byly zveřejněny rodinnými příslušníky. Všechny fotky od 13:00 až do 13:06 byly pořízeny na summitu Pianista. V době, kdy skončily s focením selfies, se dívky nevrátily zpět do Boquete, ale pokračovaly v chůzi kolem vrcholu. Toto je poslední vyfocená fotografie (vlevo) před tím, než ztratily signál. To bylo ve 13:38. 

Ve 13:54 byla pořízena poslední známá fotografie, kterou toho dne vyfotily.

Skutečnost, že 1. dubna nebyly pořízeny žádné další denní fotografie by mohla naznačovat, že pokračovaly v chůzi a stalo se něco neočekávaného, co jim zabránilo pořizovat další fotografie na stezce vedoucí hlouběji do lesa. Další možností je, že se v tomto místě otočily a vydaly se zpět na vrchol hory, takže se jim logicky nechtělo pořizovat opět několik fotek ze stejného prostředí. Údajně potřebovaly jen hodinu nebo méně na to, aby se od potoka dostaly zpět na vrchol. A pak jít dále z kopce, zpět dolů do Boquete, by jim trvalo maximálně hodinu. Možná hodinu a půl v případě, že by byly velmi pomalé. Tehdy mohly být zpět na začátku stezky mezi 15:30 a 16:00. A když slunce mělo toho dne v 18:40 zapadnout, v závislosti na jejich poloze za Miradorem by se Kris a Lisanne musely otočit nejpozději v 16:00, aby se dostaly domů před setměním. 

Jednou z teorií je ta, že dívky pokračovaly v chůzi poté, co došly na vrchol a říkaly si, že mají spoustu času. To mohlo být kolem 13:15 a když šly dál a podívaly se na hodiny, tak zjistily, že je už 16:39 (tehdy poprvé volaly 112) a zpanikařily. Kdyby šly skutečně dál a dál, je více než stoprocentní šance, že by se do Boquete před setměním nedostaly. 

Teď si asi všichni klademe otázku, co se dívkám mohlo stát po pořízení jejich poslední fotky, která byla ve foťáku očíslovaná jako fotografie 508. Je známo, že stezka Pianista je pěkně průchozí. Ale jakmile se jde dál než na vrchol stezky, z průchozí cesty se stanou malé, špatně udržované cestičky. Říká se, že tyto cestičky využívají místní, turisté s průvodci nebo domorodí obyvatelé žijící v lesích. Mezi ty patří i kmen Ngobe, jejichž vesnice je asi 12 hodin chůze od kontinentálního předělu a na jejichž území byl nalezen batoh Lisanne. Je proto děsivé si představit, že dívky byly v nouzi relativně krátce poté, co přešly na tuto stranu hory, a že tak brzy volaly na tísňovou linku, když bylo ještě světlo. Jaký měly k tomu důvod, není dodnes jasné. Někteří si myslí, že volaly o pomoc proto, že se ztratily, nebo se jedna z nich zranila.

Následně si Miriam, žena, která je ubytovala vzpomněla, že Lisanne měla příznaky astmatu. O to je záhadnější, proč by souhlasila se vzdálit od stezky Pianista v tak teplém a vlhkém podnebí.

Další teorií, proč podle některých dívky volaly tísňovou linku krátce po 16:30 bylo to, že je sledoval někdo, kdo je donutil jít hlouběji do lesů. Například je někdo vylekal a dívky se před dotyčným chtěly schovat nebo utéct, tak pokračovaly hlouběji a hlouběji. Protože kdyby se ztratily, tak by se nejspíše otočily a snažily by se dostat na stezku, po které přišly. Nikdo proto nechápe, že nevyužily foťák nebo mobilní telefon a nedaly vědět pomocí videa, co se jim děje. Někteří tvrdí, že to neudělaly proto, že nechtěly, aby jejich příbuzní věděli, co zažívají. Ale s rodinou a přáteli sdílely svá dobrodružství a dokonce, i když se něco dělo. Proč teda jednoduše nepokračovaly ve fotografování nebo natáčení po prvních pokusech, kdy volaly na 911 a 112? 

To bylo vysvětleno tím, že chtěly šetřit baterií, což dává smysl. Ale foťák použít mohly. Ten přeci nebyl důležitý pro volání. Když totiž vyšetřovatelé kontrolovali jeho baterii, stále měl poměrně dost baterie. Dalo by se tedy předpokládat, že v situaci paniky nebo nebezpečí, je mnohem snazší natočit video nebo vyfotit pár fotek, už jen z toho důvodu, aby ostatní věděli, co se jim stalo. 

Například Claire Nelson, mladá žena pocházející z Nového Zélandu upadla v poušti v USA, kde byla sama a zlomila si kyčel. Její telefon byl bez signálu, ležela tam celé dny a myslela, že zemře. Řekla: ‚‚Natáčela jsem krátká videa od chvíle, kdy jsem spadla. Jen pro případ, že by mě někdo našel. Chtěla jsem vysvětlit, co se stalo. Ještě jsem je neviděla a nejsem si jistá, jestli chci.‘‘ Naštěstí vše dopadlo dobře a mladá žena byla nalezena a zachráněna.

Dalším příkladem může být Robert Scott, který uvízl ve svém stanu ve sněhové bouři na Antarktidě v roce 1912 s vědomím, že to nepřežije. Využil své poslední síly k psaní dopisů svým blízkým v jeho deníku. 

Zanechání nějaké zprávy o tom, co se děje, navíc mnoho lidí v tak hrozivé situaci může aspoň trochu uklidnit. Takže skutečnost, že Kris a Lisanne nic nenahrály a ani nenechaly jeden vzkaz pro své rodiče, ačkoli to měly ve zvyku, je zvláštní. 

Navíc, sami si zkuste odpovědět na otázku: Volali byste tísňovou linku, pokud byste se ''jen'' ztratili za denního světla? Většina lidí má tu zkušenost, že se nejprve snaží najít cestu sami. Také ale musíme mít na paměti, že to byla pro dívky cizí země a cizí terén. Možná zpanikařily rychleji, než kdyby byly třeba v Nizozemsku. Osobně si ale myslím, že pokud volaly pomoc v 16:39, tak to bylo proto, že zažily něco velmi děsivého. Něco akutního. Strach z pronásledování nebo z nechtěného doprovodu osob, kterých se bály. Možná se zranily. Ale tomu moc nevěřím, protože v takové situaci by bylo spíš logické sedět někde v blízkosti stezky, kde by byla velká šance, že je objeví nějací turisti, než pokračoval dál do lesa. A pokud volaly na 112 proto, že si uvědomily, že se nestihnou vrátit do Boquete do stmívání, proč se nepokusily zavolat Miriam? 

Další možností je, že se dívky chtěly vydat na vodopád, který se nachází za vrcholem Pianista. Skryté vodopády prý byly na jejich seznamu přání, co v Panamě vidět. Je možné, že se cestou tam ztratily? 

CHYBĚJÍCÍ FOTOGRAFIE ČÍSLO 509

8. dubna bylo mezi 1:29 a 4:10 v noci, pořízeno asi 99 podivných nočních fotografií. Ty ukazují většinou jen tmu a nejasnou přírodu. Jenže jeden děsivý fakt je ten, že mezi fotkami chybí jedna fotka nebo video. Původně byla fotka, nebo video, nahrána mezi denními fotkami a nočními fotkami pořízenými o týden později.

Fotoaparát automaticky čísluje pořízené fotografie a vyšetřovatelé zjistili, že chybí snímek 509.

Týmy nizozemských specialistů zkusily vše, aby dostaly tuto smazanou fotku zpět, což většinou nebývá velký problém, když je obrázek smazán ručně. Hackeři a IT specialisté mají speciální software, který dokáže takové fotky načíst. Protože stisknutím tlačítka ‘‘smazat‘‘ obvykle neznamená, že je celý soubor skutečně vymazán. Ale ani přes veškerou snahu fotografii zpět bohužel nedostali. 

Jeden vyšetřovatel řekl toto: ‚‚Fotografie 509 by nám mohla poskytnout vodítko o tom, co se stalo, ale přesně tato fotografie v sekvenci chybí. To je přesně ta fotografie mezi fotografiemi pořízenými na summitu Pianista a fotografiemi, které byly pořízeny ve tmě. Ano... je to opravdu škoda a je to nešťastné. Nevíme, kde byla pořízena, zda 1. dubna nebo v jiný okamžik před 8. dubnem. A proč byla smazána, to také nevíme.‘‘

Vyšetřovatelé našli na paměťové kartě 470 fotografií, z toho 133 pořízených 1. dubna nebo po 1. dubnu. Dále 7 videí, z nichž bylo poslední pořízeno 28. března. Také získali 64 fotografií a 4 videa, které byly smazány před 28. březnem 2014, tedy před jejich dovolenou v Panamě. Jinými slovy, i fotografie a videa, které dívky ručně smazaly, bylo možné vrátit zpět. S výjimkou souboru 509. 

Podle specialistů se nejspíše stalo to, že někdo připojil foťák k počítači a tím způsobem fotku vymazal. Pokud se toto stane, je to nevratný krok. V případě tohoto chybějícího souboru 509 již nebyla na paměťové kartě nalezena ani stopa. A co víc, holandští forenzní specialisté z NFI (Nizozemský forenzní institut) již na začátku vyšetřování zjistili, že sektory souboru fotky 510 se bez problému shodují s fotkou 508. Mezi dvěma fotografiemi nebyla žádná mezera, jakou byste normálně viděli, pokud byste z foťáku ručně odstranili fotku číslo 509. NFI dospěl k závěru, že toho lze dosáhnout pouze s použitím počítače, kdy je s jeho pomocí odstraněn celý soubor se všemi jeho sektory.

Dle vyšetřovatelů je tedy více než jisté, že ji někdo jiný úmyslně, nebo omylem z nějakého důvodu smazal a to za pomocí počítače. Ale... dívky neměly v tomto tropickém vysokohorském lese k počítači přístup.

Jsou i takové teorie, že dívky narazily na někoho, koho vyfotily a ten dotyčný si nepřál být identifikován. 

Další možnost je, že panamské úřady samy smazaly fotografii 509 z foťáku, protože na ní bylo něco usvědčujícího.

Dále se spekulovalo o tom, že některá z dívek tu fotografii smazala, aby vytvořila více místa pro noční focení. Ale paměťová karta měla spoustu místa v paměti a krom toho, proč by mazaly jen jednu fotku, která leží mezi tolika normálními fotkami z toho dne? Pokud chci vytvořit více prostoru, vymažu přeci více než jednu fotku.

Je tedy dost pravděpodobné, že fotka 509 mohla být velmi důležitá pro pochopení toho, co se toho pozdního dubnového odpoledne stalo. 

Ve třetí části se budeme se bavit převážně o nočních fotografiích dívek z 8. dubna. Tedy osmý den po jejich zmizení, kdy byly samy v džungli, nejspíše bez vody a jídla. Dále se podíváme na další vyšetřování a nějakým způsobem vyvodíme závěr. Budu ráda, když mi dáte do komentářů vědět váš názor na ztracenou fotografii 509. Ráda bych upozornila, že třetí a poslední část bude obsáhlejší, než předchozí dvě části.